wz

• HISTORIE BOHEMIANS •

 

 

ZMĚNY V SYSTÉMU SOUTĚŽE I V NÁZVU KLUBU…

(1946 – 1960)

 

Ligová soutěž v ročníku 1946/1947 má opět jinou podobu. Hraje se v jedné skupině o čtrnácti účastnících a Bohemians obsazují pěknou pátou příčku. Nejvíce gólů v lize zaznamenává Jugoslávec Golob a to 16, druhý Plánický vstřelil gólů 15. Klokani jsou také vybráni k reprezentaci republiky na světovém festivalu mládeže a studentstva.

V sezóně 1947/1948 se Bohemians, díky nešťastnému závěru, umísťují na čtvrté příčce, i když téměř celou sezónu byl tým na vedoucí pozici. Zdolali doma všechny tři největší kandidáty na titul - Spartu, Slavii i Bratislavu, ale přesto na vítězství chyběly tři body. V Ďolíčku se musel v té době hrát opravdu výborný fotbal, neboť na něj chodilo v průměru 15 000 diváků na jeden zápas! Nejlépe opět střílel Golob s 12 brankami. Další ročník je opět jiný. Hraje se pouze podzimní část ligy (rok 1948), neboť se od nového ročníku, po rozsáhlých reorganizacích, přechází na systém jaro - podzim. V této soutěži se zelenobílí umístili na čtvrté příčce. Velkou zásluhu na tom má nový kanonýr Karel Tomáš, který je s 15 góly třetím nejlepším střelcem ligy.

 

AFK Bohemians v roce 1947 ve svém Ďolíčku.

Zleva: Urban, Müller, Roder, Vedral, Rubáš, Pešek, Golob, Žďárský, Kalous, brankář Leština, Jíra.

V ligovém souboji s Dynamem Košice se Jíra snaží přijít na

kloub podivnému kličkování Karola Dobiáše (1947).

Dvě velké opory týmu - Václav Pavlis a Josef Vedral,

jako kdyby si tu na okamžik vyměnili role…

Tak bojoval Ferda Plánický. Tři žilinští zadáci jej nedokázali

udržet a jen brankářův zákrok zabránil brance (1948).

Píše se rok 1948 a na fotbalové škváře v Ďolíčku právě

probíhá sokolský župní slet.

 

Roku 1949 dochází k tomu, že všechny fotbalové kluby byly začleněny do sokolských jednot a nesly tak ve svém názvu na prvním místě slovo Sokol.

V roce 1950 je Sokol nahrazen Závodní sokolskou jednotou a v roce 1953 jsou všechny civilní sportovní kolektivy zařazeny do “Dobrovolných sportovních organizací“, které mají jednotné základní označení Tělovýchovná jednota a nesou názvy jednotlivých patronátních podniků národního hospodářství. Časté reorganizace, přejmenovávání apod., bohužel většinou v neprospěch fotbalu, se projevily nejen na návštěvnosti, ale divákům vzaly i větší přehled a jasnost. V roce 1949 je tak vršovický klub přejmenován na ŽELEZNIČÁŘI PRAHA. Bez ohledu na tuto změnu si v lize vedou skvěle a končí na třetím místě. Jiří Pešek je s 23 brankami druhým nejlepším střelcem ligy. Tehdejší kádr má toto složení: Pavlis - Rubáš, Vedral - Fišer, Jíra, Havlíček, Martínek - Kvapil, Plánický, Tomáš, Žďárský, Pešek, Müller, Charouzd. Třetí místo si zopakovali i v následujícím roce. Avšak při troše štěstí se mohli radovat z mistrovského titulu, který byl jednoznačně na dosah. Přišli o něj až v posledním zápase ligy s Teplicemi. Zápas se pro pokládání trávy ve Vršovicích hrál na Čechii Karlín a Bohemians v něm pouze remizovali 1:1. Bohužel v lize měli pouze jednobodový náskok před NV Bratislava a Spartou Bratrství a remizou tuto výhodu ztratili. Na skóre tak skončili třetí, když oba týmy před nimi měly stejný počet bodů. Nejlepším střelcem se stal Müller s 15 brankami.

V další sezóně, tentokrát se liga jmenuje Mistrovství republiky, očekávají vršovičtí fanoušci od týmu nový útok na titul. Přichází však ohromný šok! Téměř stejný kádr hráčů dokázal získat pouze třináctou příčku a tým podruhé ve své historii opouští nejvyšší soutěž. A to i přesto, že Pešek patří k nejlepším ligovým kanonýrům s 15-ti brankami.

V druhé nejvyšší soutěži roku 1951 se udává několik změn. Na škvárovou plochu byl položen trávník a klub opět mění název. Samotní hráči projednávají přechod klubu do tělovýchovné jednoty největšího pražského podniku těžkého elektrotechnického průmyslu, Kolbenky ve Vysočanech, která tehdy nese název Stalingrad.

 

Roku 1951 v jarním vršovickém klání s pražskou Slávií

(1:1) Rubáš (v tmavém dresu) likviduje Hájkovu akci,

z klokanů je tu ještě Havlíček.

Z marných bojů o záchranu v roce 1951: v nešťastném

podzimním utkání s Ostravou (3:4) nepronikl Havlíček

(v bílém dresu) přes Kaločíka a Rečka.

Železničáři Praha v roce 1951.

Zleva: Bílek, Pešek, Vedral, Havlíček, Fišer, brankář Pavlis, Šindelář, Müller a Kvapil. Chybí zakrytý Jíra.

 

Změna je odsouhlasena a tak do nové sezóny v roce 1952 klub vstupuje jako SPARTAK PRAHA STALINGRAD, jelikož všechny kluby z této průmyslové sféry se nazývají Spartak. Sestup se odráží také v odchodu několika hráčů - Pešek odchází do Sparty, Pavlis a Dvořák do Dukly Praha (tehdy ATK) a Charouz dává přednost hokeji. Pokus o okamžitý návrat mezi elitu se však nepodařil. V druhé lize skončilo mužstvo druhé za pražským Dynamem (soudobý název pro SK Slavia) a postup se tedy nepodařil. Tým je pověřen reprezentací státu v Albánii, kde dvakrát prohrává 2:3 a 1:2.

V další druholigové sezóně se však mužstvu daří a Spartak“ postupuje zpět do první ligy, která má opět nový název - Přebor republiky. Ne však na dlouho. Od mužstva odchází trenér Lanhaus a trenérského žezla se pro ligovou sezónu v roce 1954 znovu chopí Kuchyňka. Ale pod jeho vedením končí mužstvo od Botiče na posledním místě, což znamená opět sestup. Mužstvo nezachrání ani 13 branek útočníka Müllera, který obsadí druhé místo mezi nejlepšími ligovými střelci.

 

Spartak Praha Stalingrad v roce 1954.

Stojí zleva: brankař Hanáček, Kupsa, Rubáš, Bílek, Kos, Valenta, Müller, Boháček. Dole zleva: Kaura, Jíra, Henzl.

Elegantně působící dres měl jedinou, avšak podstatnou vadu: byl modrobílý. Taková už byla doba…

Nával fanoušků před stadionem ve Vršovicích, který nese “ hrdý“ název Spartak Praha Stalingrad.

 

Ročník 1955 tak opět patří mezi druholigové. K velice důležité změně dochází na trenérském postu. Po Kuchyňkovi se trenérem stává do té doby aktivní hráč Jiří Rubáš, pozdější významná osobnost klubu. Postup se ovšem nepodaří, neboť díky horšímu skóre končí tým na druhém místě, a na postup tak nedosáhne. I tak je tento rok něčím významný. Dne 6. prosince 1955 bylo na stadionu Bohemians poprvé použito umělé osvětlení, které bylo do té doby v republice pouze jedno a to na Strahovském stadionu. Liga se však pod ním hrát nemůže, neboť sportovně-technické normy svazu s něčím takovým nepočítají, a tak je vyzkoušeno při dvou přátelských zápasech.

Sezóna v roce 1956, kdy se předsedou oddílu stává L. Hospr, dopadla hůře, než se očekávalo. Na jaře přišla velká herní krize, a i když se podzim povedl na výbornou, stačilo to pouze na čtvrté místo. Tento rok je však trenérem Rubášem ohlášen konec přebudování mužstva, kádr se tedy již stabilizoval. Do týmu přicházejí nadějní mladíci, např. Kos, Pohůněk, Mottl, ale i starší zkušení hráči ze Slavie či Sparty, např. Ipser, Hubálek, Trčka, Menclík či brankář Houška. Výsledkem je v dalším ročníku návrat do nejvyšší soutěže.

Tato sezóna (1957/1958) se hraje tříkolově, aby byl umožněn návrat k systému podzim - jaro. První místo v druholigové soutěži tak znamená postup zpět. Mužstvo, které trenér Rubáš vhodně sestavil, vsadil nejen na bojovné mladíky, ale i na zkušené hráče, lákalo svoji hrou na stadion do Vršovic průměrně 8 500 diváků na zápas, což je, nejenom na druhou ligu, opravdu vysoká návštěvnost a svědčí o kvalitě předváděného fotbalu. Před novou sezónou, opět prvoligovou, absolvují klokani zájezd do SSSR, kde mají vyrovnanou bilanci - dvakrát vyhrají a dvakrát prohrají. “Odložení“ hráči Sparty a Slavie hrají v lize výborný fotbal a deváté místo je na nováčka soutěže úspěchem. Střelcem týmu je Kopsa s 9-ti brankami.

 

Václav Jíra, vynikající střední záložník, byl jednou

z největších osobností v historii Bohemians.

Z utkání Teplice - Bohemians (v tmavém) v roce 1957.

 

Ročník 1958/1959 byl úspěšný též po hospodářské stránce. Přebytkové peníze se investovaly do vršovického stadionu. Začala výstavba koupelen, byl zaveden plyn, hřiště bylo nově oseto.

Ročník 1959/1960 zahájilo mužstvo z Vršovic na zájezdu v Turecku, kde z pěti zápasů pětkrát vyhráli. V lize získávají klokani 12. místo. Velkou posilou je pro kádr příchod Josefa Píši. Předváděný fotbal je velmi atraktivní, což potvrzují vysoké návštěvy na stadionu. V duelu se Slávií se, za stavu 3:3, dokonce znovu protrhly bariery a zápas musel být znovu opakován na hřišti Sparty s výsledkem 1:1. Nejvíce branek zaznamenal opět Kopsa - 8. Úspěšně si vedou také dorostenci, kteří ve finále o mistra Československa prohrávají s košickou Lokomotivou 1:2. V zimě téže sezóny, konkrétně 28. prosince 1960, odlétají hráči na druhý dlouhodobý zájezd do Jižní a Jihovýchodní Asie. Podnikli tak další velkou záoceánskou cestu, která trvala takřka jeden a půl měsíce. Mužstvo zde sehrálo celkem 14 zápasů, ve kterých třináctkrát zvítězilo a pouze v posledním s reprezentací Barmy remizovalo 0:0. Poražená mužstva pocházela z Cejlonu, Indonésie, Kambodži, Singapuru a již zmíněné Barmy. V další sezóně pod názvem Spartak Stalingrad získává tým sedmou příčku. Ve vynikající formě hrají Kos, Mottl, Král, Hubálek, Píša, Trčka. Navíc přichází jedna z největších domácích nadějí František Knebort ze Slavoje Vyšehrad. Klubovým králem střelců se poprvé stal Píša s 10-ti brankami. Tým také debutuje ve Středoevropském poháru, ale bez většího úspěchu.

 

Luboš Kučera, Radek Vích (rvi)

V prvním podzimním utkání v roce 1959 střílí nová posila zelenobílých Josef Sedláček (vlevo) efektními nůžkami

gól do sítě Slávie. Marně se snaží střele zabránit slávista Hildebrant, vpravo přihlíží Hubálek.

Na snímku z utkání ročníku 1959/1960 mezi Bohemkou a

Slovanem Bratislava se v zorném poli objektivu sešly tři z nejzářivějších hvězd té doby. Souboji Vládi Kose s

Jánem Popluhárem z povzdálí přihlíží Pavol Molnár.

Nejúspěšnější sestava Bohemians resp. Spartaku Prahu Stalingrad v roce 1960.

Stojí zleva: Mottl, Kopsa, Píša, Janovský, brankář Houška, Pohůněk. Dole zleva: Kos, Hubálek, Kaura, kapitán Fiktus, Trčka.

Vršovický rodák, obránce Václav Janovský bojuje o míč s

brankařem hostů v zaplněném Ďolíčku.

Na zájezdu do Turecka v roce 1960 se klokani střetli v

Istanbulu s Fenerbahce. Kapitán Josef Král (č.9) při losu.

Porada trenéra klokanů, Jiřího Rubáše s jeho svěřenci, během tréninku na vršovickém hřišti v roce 1960.

 

ZPĚT

ÚVODNÍ STRÁNKA