• HISTORIE BOHEMIANS •

Málokterý fotbalový klub v Česku má tak slavný a historicky cenný název a znak jako pražský tým BOHEMIANS. Tento název a KLOKAN ve znaku, provázejí fotbalisty z Vršovic již mnoho desítek let. Jsou památkou na slavný historický zájezd fotbalového týmu z Vršovic do Austrálie v roce 1927. Čtyřměsíční anabáze u protinožců se stala zároveň i nejdelším turné v historii českého fotbalu…

PŘIPRAVA CESTY DO AUSTRÁLIE

Už samo pozvání českých fotbalistů do Austrálie bylo projevem nemalého respektu. Před nimi tam hráli pouze Angličané. Nabídka byla původně adresována národnímu mužstvu Československa, které tuto nabídku však nemohlo přijmout, poněvadž by to znamenalo ochromení programu několika klubů. Pak přišla na řadu Sparta, která též odmítla, protože měla za sebou tříměsíční zájezd do Ameriky. Pozvání s díky odmítli i slávisté a žižkovští viktoriáni, kteří údajně nevěřili v uskutečnění a dobré uspořádání celého turné. A tak díky mezinárodnímu sekretáři Zdeňku Kalinovi přišel na řadu vršovický AFK. Plán čtyřměsíčního sportovního zájezdu do neznámých končin, bez všech podrobnějších informací, zdál se být každému šílenstvím, tím spíše, že realizaci výpravy pojal vršovický klub takřka na vlastní pěst.

K tomu Zdeněk Kalina, mezinárodní sekretář AFK Vršovice, vzpomíná: „Když jsem se počátkem roku 1926 dozvěděl, že Australská footballová asociace hodlá na rok 1927 pozvati některé evropské mužstvo do Austrálie, nesdělil jsem pochopitelně klubovým kolegům, že jsem odeslal nabídku a udržoval vše v tajnosti. Považoval jsem skoro za vyloučeno, že by se takový zájezd dal uskutečniti a obával jsem se výsměchu. Byl jsem přesvědčen, že by byl zájezd footballového mužstva do nejvzdálenějšího a na naše poměry naprosto neznámého světadílu považován za utopii. Několik měsíců před prvním oficiálním zahájením písemných styků vyšel humoristický román, Klabzubova XI. Měl jsem odůvodněnou obavu, aby přezdívka tato nebyla i nám přidělena.

Vyjednávání bylo velmi obtížné, vždyť dopis do Sydney jde nejméně 5 týdnů a odpověď stejnou dobu. Zdálo se již, že slibné vyjednávání nejednou ztroskotá a čím dále tím více bylo překonávati technické i jiné potíže. Konečně po celoročním vyjednávání se již rýsovalo celé turné jako úspěšně sjednané, a největší potíže byly již odstraněny. Avšak nyní nastala domácí kampaň proti zájezdu. Několik až příliš opatrných členů klubu, na členské schůzi i valné hromadě, počátkem roku 1927 se postavilo proti zájezdu. Byly přespříliš zkušení a varovali, upozorňovali na překážky, se kterými jsme se později ani nesetkali. Když pak začátkem března 1927 došlo z Austrálie předem sjednané cestovné, již nikdo nepochyboval o tom, co se zdálo dříve nemožností, že zájezd bude uskutečněn. Dokonce ještě v té době náš tisk a naše veřejnost tomu nevěřila a považovaly celý tento opravdu největší sportovní zájezd klubovního mužstva za neuskutečnitelný.“

Pro australské pořadatele však byl velký problém název družstva. Chtěli totiž takové jméno, které by odpovídalo zemi, ze které klub pochází. Jelikož se jednalo o reprezentativní a propagační záležitost, bylo půjčeno Vršovickým zájezdové jméno THE BOHEMIANS, čili ČEŠI...

ODJEZD VÝPRAVY Z PRAHY SMĚR NEAPOL

Před odjezdem měli vršovičtí dost starostí jak s finančním zajištěním celé výpravy, tak i s hráčským kádrem. Výborný brankář Bělík právě kroutil vojenskou prezenční službu a takovou dlouhou dovolenou mu nemohl udělit ani sám ministr národní obrany a protože po ruce nebyl ani náhradník potřebné výkonnosti, museli si zelenobílí nahonem vypůjčit dva gólmany a to z Rapidu Vinohrady Antonína Kuldu, který se později stal stálým strážcem jejich svatyně a z Bubenče Josefa Šejbla. Kromě nich cestovali do Austrálie tito hráči: obránci - František Krejčí, Antonín Kašpar, Jaroslav Kučera, záložníci - Jaroslav Průšek, Václav Pinc (kapitán), František Hoffmann, Jan Eisner, útočníci - Jan Wimmer, Jan Knížek, Antonín Mašat, Oldřich Havlín, František Špic, Václav Rubeš a Jaroslav Hybš, všehovšudy tedy 16 hráčů a dva funkcionáři klubu: hlavní vedoucí výpravy Zdislav Práger a mezinárodní sekretář Zdeněk Kalina.

Celá výprava AFK VRŠOVICE resp. BOHEMIANS v Austrálii, konkrétně v městě Perth.

Horní řada zleva: hl. vedoucí výpravy Práger, Mašat, Havlín, brankář Kulda, Eisner, mezinár. sekretář Kalina, prostřední řada zleva: brankář Šejbl, Krejčí, Kašpar, kapitán Pinc, Hoffmann, Průšek, Knížek, dolní řada zleva: Špic, Hybš, Wimmer, Kučera a Rubeš.

Všichni účastníci výpravy podepsali jakousi “kolektivní smlouvu“, v které jsou uvedeny tyto první věty - „Zavazuji se tímto u příležitosti zájezdu AFK Vršovice do Austrálie, že moji účast podmiňuje následující: Budu vždy hájiti v plném vědomí propagačního i reprezentačního významu zájezdu jak barev svého klubu, tak i čest čsl. národa co nejlépe…“ Z reprezentativního důvodu objednalo vedení klubu pro všechny členy výpravy jednotný vycházkový oděv od známé pražské módní firmy Dolejš, klobouky od firmy Čekan a vycházkovou obuv od firmy Baťa. Pro slavnostní nastoupení před každým zápasem byla objednána apartní saka bílé barvy, ozdobené svislými zelenými pružky, v kterých jsou fotbalisté zachyceni na celé řadě fotografií z Australského turné. Dále byli všichni pojištěni u Republikánské pojišťovny na devět set tisíc korun v případě smrti či trvalé invalidity. Před odjezdem se členstvo klubu rozloučilo s účastníky dálné výpravy na večírku, pořádaném v restauraci U Vajmarů. Načež po pečlivých přípravách nastoupila výprava - na více než 20 tisíc kilometrů dlouhou pouť do Austrálie - ve čtvrtek dne 7. dubna 1927 ve 22:40 hodin na Wilsonově nádraží v Praze do rychlíku směr Vídeň, Benátky, Řím a Neapol.

Odznaky vydané k turné: australský a český.

Výprava Bohemians ve vlaku v Rakousku.

Do Neapole dojeli Bohemians v sobotu 9. dubna v 17:00 hodin. V Neapoli však začaly pro vršovické cestovatele nečekané potíže a nepříjemnou situaci ve svých vzpomínkách vylíčil útočník zelenobílých Jaroslav Hybš: „Hned na peróně jsme dostali pocit, že jsme v Mussoliniho fašistickém státu. Sotva jsme vylezli z vlaku, okamžitě nás dost nešetrně obklíčili černokošiláci, nařídili nám seřadit se na nástupišti a hned nás chtěli odvézt na několik dnů do karantény. Mysleli to hrozně vážně. Naši vedoucí hned intervenovali na našem zastupitelství, ovšem velvyslanec byl někde na rybách a až asi po čtyřech hodinách přešlapování na peróně nás z téhle situace vysekal čs. konzul. Černokošiláci nás pustili do hotelu, ovšem s podmínkou, že se zítra do té karantény dostavíme aspoň k prohlídce. Co dělat… Jenže čtyři chytrolíni, byli to Rubeš, Havlín, Wimmer a Krejčí, se hned ráno vypařili z hotelu a místo do karantény si vyrazili do Pompejí. Ta prohlídka byla v nějakých kasárnách. Naštěstí černokošiláci byli asi mírně natvrdlí, protože si nás nespočítali a tak se při čtení jmenného seznamu někteří hlásili dvakrát. Já si to odnesl za Wimmera. Protože Italové nám vystavovali zvláštní pasy, museli jsme všichni čtyři naše „turisty“ imitovat. Šli jsme se fotografovat - já byl první v jejich seznamu, tak jsem šel nejprve za sebe a pak jsem nafoukl tváře a dělal Wimmera. To ještě nebylo tak zlé. Ale pak nás chtěli stříhat. Utekl jsem holičovi i s lajntuchem na krku a honili mě po kasárnách. Tak si to rozmysleli a jen prohlíželi, jestli nemáme vši. A pak samozřejmě očkování. Do levé ruky za sebe a pak ještě do pravé. Pochopitelně za Wimmera. Odpoledne nás konečně pustili, výletníci z Pompejí se našli a nastoupili jsme na palubu italského parníku Orsova…“

Vršovičtí v Neapoli před karanténou.

Očkovací průkaz Jaroslava Hybše.

NALODĚNÍ - CESTA PO MOŘI - PRVNÍ ZÁPAS

Po zmíněných peripetiích nastoupila výprava druhého dne 10. dubna ve 14.00 hodin na palubu lodi Orsova, jež se stala jejich domovem až do příjezdu do Austrálie. Parník Orsova byla jednou z největších lodí společnosti Orient Line. Následovala plavba Středozemním mořem, Suezským průplavem, Rudým mořem do Indického oceánu. Plavba byla klidná, moře krásné. Fotbalisté na palubě denně cvičili, jejich vedoucí Prágr totiž říkal, že je to dobré na nervy…:)

Parník Orsova.

Členové výpravy na palubě lodi Orsova.

Na palubě lodi Orsova se vršovičtí nechali zvěčnit s kapitánem lodi ve svých apartních zelenobílých sakách.

Dne 11.4.1927 proběhlo na palubě lodi Orsova cvičeni s korkovými pasy, kterého se zúčastnili i Bohemians.

Vršovičtí fotbalisté trávili značnou část cesty do Austrálie na palubě v těchto “úborech“.

Během plavby do Austrálie sehráli Bohemians i jeden “přípravný“ zápas, kdy na ostrově Cejlon ve městě Colombo, porazili v sobotu 23. dubna, výběr místní posádky britského vojska 4:2. Hostitelé hráli rychle a pěkně od podlahy. Za Bohemians stříleli Pinc, Knížek, Průšek a Kašpar. Uznalé publikum po zápase ocenilo předvedenou hru obou týmů dlouhotrvajícím potleskem a Angličané s Čechy si přátelsky podali ruce. Poražení po utkání sportovně přiznali, že tak zdatného protivníka dosud nehostili, takže Bohemians udělali českému fotbalu dobrou reklamu.

Po tomto příjemném zpestření se členové výpravy následujícího dne opět nalodili na loď Orsova, která v 09:00 hodin zdvihla kotvy a opustila tento hlavní cejlonský přístav (dnes Kolombo na Srí Lance) a vydala se jihovýchodně na téměř šest tisíc kilometrů dlouhou cestu přes Indický oceán k břehům vysněné Austrálie.

Obránce vršovických Antonín Kašpar vzpomíná: „Znovu nasedáme na loď a jede se dál. Snad nikdo si nemohl stěžovat., že by se během cesty nudili. Je pravda, že mnozí jsme nesnášeli některé úseky plavby dobře. O zábavu však bylo postaráno. Na rovníku přišel pověstný křest, pak jsme 27. dubna oslavili tři Jaroslavy z našeho mužstva. 1. května se nemluvilo již o ničem jiném než o Austrálii. Tři dny na to se loučíme se spolucestujícími…“

Bohemians při prohlídce města Colombo.

PŘÍJEZD DO AUSTRÁLIE - POBYT - ZÁPASY

Po třiadvaceti dnech od vyplutí z Neapole a 10 dnech pouti široširým oceánem doplula loď Orsova v úterý 3. května 1927 šťastně do australského přístavu Fremantle. Výprava z Československa byla přátelsky uvítána manažery Západní australské footballové asociace za přítomnosti početné skupiny novinářů. Dále Čechoslováky vítalo spoustu krajanů a australských fandů. Po uvítání odvedli hostitelé Bohemians do jiné části přístavu, kde celou výpravu naložili do motorových člunů a po Labutí řece je proti proudu odvezli do města Perth, hlavního města Západní Austrálie.

Konečně pevná půda pod nohama! První fotografie Bohemians po vylodění v městě Perth.

První zápas na australské půdě sehráli Bohemians v Perthu na městském stadionu ve čtvrtek 5. května, kdy porazili výběr Západní Austrálie vysoko 11:3 (6:1). Bohemians měli před tímto utkání poprvé příležitost předvést svá slušivá zelenobílá saka a když v nich před zápasem nastupovali na trávník, nesouce hrdě československou vlajku, odměnili je uznalí diváci vřelým potleskem. Po slavnostním fotografování se jedenáct hráčů základní sestavy: Šejbl, Krejčí, Kašpar, Hoffmann, Pinc, Průšek, Wimmer, Knížek, Mašat, Havlín a Špic, vysvléklo do dresů a směle se pustili do hry. Večerní České slovo uvedlo dne 6.5.1927 k tomuto utkání následující telegrafickou zprávu: „Dnešního dne zahájili jsme serii svých australských zápasů v Perthu utkáním s representačním teamem Západní Austrálie. Zvítězili jsme lehce ve hře, která byla nepřetržitou exhibicí proti domácímu mužstvu dvojciferným číslem 11-3! V poločase měli jsme již značný náskok 6-1. Mužstvo, dlouhou cestou odpočaté, hrálo ve všech řadách brilantně, přes to, že silně pršelo. Soudce zápasu neovládal dobře pravidla. Zápasu přihlíželo 5 000 diváků, kteří připravili našemu mužstvu bouřlivé ovace.“ Mašat a Wimmer docílili v utkání hattricku. Prý žádné mužstvo nepředvedlo na australské půdě takový znamenitý výkon jako Bohemians.

Hráči Bohemians v zelenobílých sakách před utkáním v Perthu dne 5.5.1927.

Stojí zleva: Pinc, Rubeš, Špitz, Mašat, Havlín, vlajku drží Knížek s Krejčím, Kašpar, Eisner, Kulda, Šejbl, Hybš, Průšek, Hoffmann, po stranách čs. vlajky klečí Wimmer a Kučera.

Další utkání v Perthu sehráli Bohemians se stejným soupeřem na stadionu Cottesloe v sobotu 7. května a opět zvítězili, tentokrát 6:4. Výkon Bohemians nebyl zdaleka tak dobrý jako v prvém zápase. Na Vršovické jako by dolehla únava z náročného cestování a ze začátku zápasu se hra odehrávala především před brankou zelenobílých. Vidina první porážky ovšem Vršovické semkla a přiměla je překonat toho nejsilnějšího protivníka - sebe sama a po heroickém výkonu zvítězili i v tomto utkání. Každý z hráčů nechal na hřišti poslední zbytky sil, po závěrečném hvizdu všichni klesli vyčerpáním na trávník. Publikum bylo nadšeno. Rovným dílem oceňovali statečný výkon svých borců, kteří byli tak blízko úspěchu, ale i heroické vzepětí Bohemians, ovace nebraly konce.

Mužstvo Bohemians, v městě Perth.

Stojí zleva: Krejčí, Mašat, brankář Šejbl, Průšek, Hoffmann, Kašpar, sedí zleva: Špic, Wimmer, kapitán Pinc, Knížek, Havlín.

Z města Perth se výprava Bohemians vydala vlakem přes australskou poušť na jih Austrálie, do tři tisíce kilometrů vzdáleného města Adelaide, kam po třech dnech strávených ve vlaku dorazila v úterý 10. května. I zde je na nádraží přivítala delegace místní (Jihoaustralské) footballové asociace.

V Adelaide sehráli Bohemians dvě utkání. První ve středu 11. května s výběrem Jižní Austrálie, který porazili jasně 11:1 (3:1). Večerní České slovo dne 15.5.1927 uvedlo k tomuto utkání následující telegrafickou zprávu: „Vršovičtí porazili po skvělé hře svého mužstva South Austrálie 11-1. Poločas 3-1. Poražené mužstvo složeno bylo vesměs z Angličanů. Čestná branka domácích docílena byla z penalty. Návštěva 5 000 diváků. Zápas konal se za ustavičného deště.“

Společné foto výběru Jižní Austrálie a Bohemians před utkáním hraném dne 11.5.1927 v městě Adelaide.

Bohemians (v tmavém) zleva: Hybš, Kašpar, Kulda, Eisner, Pinc, Průšek, Špic, Knížek, Havlín, Krejčí a Mašat.

Bohemians na společenském banketu se zástupci Jihoaustralské footballové asociace, konaném dne 13.5.1927 v restauraci obchodního domu firmy Moore v městě Adelaide.

Druhé utkání v Adelaide sehráli Bohemians v sobotu 14. května s reprezentačním výběrem Austrálie. Po velkém a dech beroucím boji zelenobílí před osmi tisícovou návštěvou opět zvítězili a to 2:1 (1:0). Po závěrečném hvizdu rozhodčího popadali všichni hráči na trávník jako jeden muž. Domácí i hosté skončili totiž zápas na samé hraně vyčerpání. Publikum na tribunách naopak vstalo a tzv. standing ovation oceňovalo divadlo, jehož bylo svědkem. Několik desítek diváků dokonce vniklo na hrací plochu, podávali vyčerpaným hráčům ruce, zvedali je ze země a uznale je poplácávali po ramenou. Zde je třeba ještě zmínit, že brankař Kulda odchytal většinu tohoto utkání s vykloubeným ramenem!

Antonín Kašpar znovu vzpomíná: „Šli jsme doopravdy z ruky do ruky. Přijetí u starosty města, pak zase rychle k předsedovi fotbalové asociace, potom na výlet autobusem do okolí města. Večer co večer byla připravena nějaká slavnostní večeře. Starali se o nás skutečně dobře. Možná, že to bylo způsobeno i těmi dobrými výsledky, které naše mužstvo dosahovalo. Předseda asociace nás pozval i do svého obchodního domu. Dostávali jsme upomínkové předměty. Škoda, že to bylo všechno tak daleko od domova.“

Pohodička při procházce po pláži…

Hráči Bohemians při prohlídce města Adelaide.

Výprava zvěčněná nad městem Adelaide dne 12.5.1927.

Pražané na stránkách australského fotbalového časopisu Soccer Eccho. Uvedený snímek sebou však přivezli z domova, takže na něm je i křídelní útočník Hendrych, který se zájezdu nezúčastnil.

V neděli 15. května opouští výprava Bohemians město Adelaide a vlakem zamířila do Melbourne, kam vršovičtí dorazili následující dne v 10:00 hodin. V Melbourne je čekalo taktéž slavnostní přivítání a to nejen zástupci footballové asociace státu Victoria, ale i honorárním konzulem ČSR.

Na příjezd do Melbourne Antonín Kašpar znovu vzpomíná: „Takový stadión, jaký nám byl ukázán v Melbourne, jsme ještě nikdy neviděli. Ochozy pro 90 000 diváků! Na tehdejší dobu úplný zázrak. Je umístěn ve velmi pěkném upraveném parku s velkými plochami pro parkování aut. Říkali nám, že na kriketový zápas jsou zde návštěvy i přes 100 000 diváků. Fotbal zde ještě tolik populární nebyl.“

První zápas v Melbourne sehráli Bohemians ve středu 18. května s reprezentací státu Victoria a zvítězili 1:0 (0:0). Vršovičtí nebyli zrovna v nejlepší fyzické kondici, snad se na nich projevila únava z dlouhého cestování a náročného programu. Navíc hlavní rozhodčí taky neměl svůj den a viditelně stranil domácím borcům, kterým i písknul penaltu, která být neměla. Brankař zelenobílých Šejbl však pokutový kop chytil. Když rozhodčí nastavoval dobrých šest minut, aby dal čas domácím alespoň na vyrovnání, začali se dožadovat konce zápasu dokonce i hráči soupeře...

Další utkání se odehrálo v sobotu 21. května, kdy Bohemians znovu zvítězili, když porazili reprezentační výběr Austrálie 4:1. Před samotným utkáním čekalo na vršovické překvapení. Všechny jejich zelenobílé dresy měly na zádech od pořadatelů našitou velkou číslici a to od jedničky do šestnáctky. Byl to požadavek svazových funkcionářů, jelikož v programu k tomuto utkání bylo u jednotlivých hráčů uvedeno i příslušné číslo dresu, aby mohl být jednotlivý hráč diváky snadno identifikován. Bohemians tak poprvé nastoupili k zápasu s čísly na zádech. V samotném utkání však nezvyklé dresy vršovickým nevadily, ba naopak a zvítězili i ve svém šestém zápase na australské půdě. Knížek vstřelil tři góly. Zápasu přihlíželo 15 000 diváků.

Nástup borců Bohemians k zápasu dne 21.5.1927.

Hráči Bohemians a jejich fešná zelenobílá saka.

Nechme promluvit výroční Almanach AFK Bohemians z roku 1935:

»Když hoši z Bohemians po osmi dnech opouštěli krásné a pohostinné Melbourne, byli na cestě již měsíc a sedmnáct dní. Za tuto dobu urazili dvanáct tisíc kilometrů po vodě i po souši a odehráli sedm zápasů, jeden na Cejlonu, šest v Austrálii. Všechny odehrané matche pro ně skončily vítězstvím, při celkovém skóre 39:12. Čtyřicet sedm nocí spali jinde než doma. Čtyřicet sedm dní se pohybovali v prostředí, kde čeština byla cizím jazykem, kterému nikdo nerozuměl. Byli představeni několika desítkám sportovních hodnostářů, státních zastupitelů a továrníků.

František Krejčí si psal deník z této historické výpravy pro Bohemians a navíc své zápisky posílal poštou do českých novin. Tyto zápisky pak (zhruba s měsíčním zpožděním) vycházely ponejvíce ve Večerním Českém slovu. Veřejnost v Čechách, které Bohemians během své pouti přes oceán poněkud sešli z očí, a tedy i z mysli, viděla nyní, že Vršovičtí svůj národ na druhé straně zeměkoule reprezentují se ctí, a že celý podnik patrně skončí navzdory všem pochybovačům velikým úspěchem. Telegrafní zprávy popisující výsledek a průběh jednotlivých zápasů a Krejčího zápisky se brzy staly nejčtenějšími články sportovních stránek novin a čtenáři se dožadovali stále nových a nových podrobností ze života hráčů a z dějin týmu AFK Vršovice.«

Z Melbourne odjela výprava Bohemians v pondělí 23. května, kdy je čekala osmihodinová jízda vlakem do městečka Wagga-Wagga. V tomto městečku sehráli Bohemians ve středu 25. května další utkání, ve kterém porážejí výběr jižních distriktů Nového Jižního Walesu 9:0. František Krejčí si o utkání do svého deníků poznamenal: „Byl to zápas snad jen pro vyplnění našeho programu. Proti tak slabému soupeři v budoucnu sotva budeme hráti. Podali jsme výkon, jímž obecenstvo, jehož se sešlo na 3000, bylo nadšeno. Mužstvo Wagga hrálo nervosně, byl to jejich prvý mezinárodní zápas. Tempo vydrželi pouze v prvním poločase. Technicky byli vesměs všichni slabí.“

Následující den nastoupili vršovičtí před půlnocí na vlak a vyrazili směr hlavní město státu Nový Jižní Wales - Sydney, kam dorazili ve čtvrtek 26. května v pravé poledne. Na sydneyském nádraží je čekala obvyklá delegace zástupců footballové asociace Nového Jižního Walesu, ale také konzul ČSR a předseda československé obchodní komory pro Austrálii, který spolukrajanům sdělil, že jejich zájezd je zdaleka největší dosavadní reklamou pro Československo v Austrálii, a že již zaznamenal zvýšený zájem australských obchodníků a navázaní těsnější spolupráce. Po ubytování absolvovali Vršovičtí slavnostní uvítání na sydneyské radnici.

Prestižní list Soccer News představuje Vršovické před utkáním s výběrem Nového Jižního Walesu, hraném dne 28.5.1927 v Sydney (str. 4 a 5).

První utkání v Sydney sehráli Bohemians v sobotu 28. května s výběrem Nového Jižního Walesu a utrpěli v něm před 36 000 diváky první porážku na jejich australském turné, kdy prohráli 4:5 (2:3). Vršovičtí odcházejí poraženi až v devátém utkání. Hlavní rozhodčí byl poněkud neobjektivní a skoro vůbec netrestal tvrdou hru domácích. Kdo ví, jak by výsledek dopadl, kdyby se nezranili Kulda s Krejčím. Útok Bohemians předváděl krásnou přízemní kombinační hru. Obnovené zranění ramene u vinohradského gólmana znamenalo, že si Kulda na australském turné už nezachytal…

Vršovičtí si dne 29.5.1927 užili výlet motorovými čluny po Sydneyském zálivu.

Ve středu 1. června si zelenobílí ze Sydney “odskočili“ na jih do sedmdesát kilometrů vzdáleného městečka Wollongongo, kde zvítězili na místním týmem Illawarra District 2:1, kdy se za Bohemians trefili Knížek a Havlín. Terén byl silně podmáčený, téměř neregulérní. Po tomto zápase byli Bohemians pozvání k odehrání několika zápasů v Jižní Americe a v Kanadě.

O úspěších Bohemians psal s nadšením i český tisk; Sportovní věstník dne 7.5.1927 napsal:

SKVĚLÉ ÚSPĚCHY BOHEMIANS

»Deset zápasů sehráli již znamenití vršovičtí borci na svém jedinečném turné do Austrálie a jejich zájezd jest nepřetržitým řetězem úspěchů, které jsou o to cennější, že jsou dobývány s úctyhodnou energií teamem, celkem dosud v mezinárodních stycích neznámých a hráči bez zvučných jmen, za to však prodchnutými láskou k národu i českému sportu, jemuž dělají jen čest a slávu.

Devět vítězství z deseti zápasů, dobytých za velmi těžkých podmínek a s malým počtem playerů, tj. hotový triumf, za který zaslouží si vršovičtí hoši největšího obdivu a uznání. Český fotbal může být hrdý na své Bohemians, kteří tak krásně reprezentují třídu a umění naší kopané a jsme přesvědčeni, že těchto několik slov upřímného uznání jest jen malým vděkem, který těm znamenitým hochům tlumočíme jménem celé naší sportovní veřejnosti.«

Po Austrálii výprava Bohemians nejčastěji cestovala vlakem…

…ale i automobily se slavní čechoslováci přemisťovali během jejich slavného turné u “protinožců“.

Další “odskočení“ Bohemians ze Sydney proběhlo v sobotu 4. června a to tentokrát na sever do sto patnáct kilometrů vzdáleného města Newcastle, kde Bohemians porazili výběr severních distriktů Nového Jižního Walesu 4:3. Zápas v Newcastle se hrál za silného deště, ovšem ani to neodradilo 10 000 lidí od návštěvy zápasu. Prý to byl patrně dosud nejlepší výkon Bohemians na australské půdě. Ještě čtvrt hodiny před koncem prohrávali Bohemians 1:3, ale v posledních patnácti minutách docílili tří branek a slavně zvítězili. Ovace, uspořádané obecenstvem, nebraly konce. Byla to vůbec první porážka Newcastlu v jakémkoliv soutěžním utkání. Vítězství však bylo vykoupeno několika zraněními.

V pondělí 6. června sehráli Bohemians v Sydney další utkání s reprezentačním výběrem Austrálie a zvítězili 6:4 (3:2). Před 30 000 diváky měli Bohemians od začátku více ze hry, ale ani domácí nechtěli zůstat pozadu, takže hra se přelévala ze strany na stranu. Za Bohemians se 4x trefil Havlín!, další góly přidali Knížek a Špic.

Že měli Bohemians v Austrálii tvrdý chlebíček, ukazuje též tato momentka ze zápasu v Sydney, hraného, jak je vidět, Australany hodně ostře. Tím pěknější je, že se vršovičtí nikdy a nikde nedali vyprovokovat k odvetě, což i australské listy s obdivem kvitovaly.

Ještě jeden snímek z utkání v Sydney. Naplněné hlediště dokazuje, jak velký byl zájem o zápasy Bohemians. To se ostatně projevilo i tím, že původně stanovený počet zápasů byl po prvních úspěších čechoslováků na přání hostitelů značně rozšířen.

V úterý 7. června byli Bohemians zase jednou na nádraží a chystali se k dalšímu přesunu. Nejdříve absolvovali pětatřicet kilometrů vlakem severozápadním směrem do města Maitland, odkud se vozy přepravili do nedalekého Cessnocku. Zde v pátek 8. června sehráli Bohemians další ze zápasů, tentokrát s místním mužstvem Maitland Cessnock. Vršovičtí v tomto utkání utrpěli prohru 1:3. František Krejčí si o utkání do svého deníku poznamenal: „Porážka naše byla zcela zasloužená. Soupeř byl velice dobrý a měl nejen výhodu domácího hřiště, ale narazil na mužstvo úplně vyčerpané předcházejícími rychle po sobě hranými zápasy a znavené cestováním. Hráli jsme v tomto týdnu 4 zápasy, a to ještě v různých místech, takže jsme měli odpočinek pouze ve vlaku. Hřiště cessnocké nebylo jedno z nejhorších, ale co se rozměrů týče jedním z nejmenších. Po zápase nastaly nám pravé závody. V hotelu bleskurychle jsme se převlékli a dole na nás již čekala auta, která nás tentokráte bez večeře odnášela do West Maitlandu, 30 km vzdáleného, abychom stihli brisbaneský rychlík, což po velmi krkolomné cestě se nám podařilo.“

Dále na sever se výprava vydala opět vlakem z Maitlandu. Trať odtud do Brisbane byla dlouhá něco přes šest set kilometrů a Bohemians ji v rychlíku australských drah překonali za dvacet šest hodin, takže do cíle dorazili ve čtvrtek 9. června v 09:00 hodin. Následujícího dne byla výprava Bohemians slavnostně přivítána starostou na brisbaneské radnici.

Plakát k zápasům Bohemians v Brisbane.

V sobotu 11. června sehráli Bohemians první zápas v Brisbane. Vršovičtí před 20 000 diváky s výběrem státu Queensland prohráli 2:3 (1:3). Byla to jejich teprve třetí porážka na australském turné. První poločas se zelenobílým příliš nepovedl, navíc Kučera si dal vlastní gól. Po přestávce se hrálo téměř jen na polovině domácích, Bohemians prakticky nepustili soupeře do hry. Žel útočníci neměli šťastný den a zahazovali jednu šanci za druhou. A tak se vršovickým podařilo z tlaku vstřelit jen jednu branku Knížkem. I místní tisk ve většině případů použil titulku „Lepší prohrál“.

Ve středu 15. června se vydali vršovičtí na třicetikilometrový zájezd jihozápadním směrem z Brisbane do městečka Ipswich, kde sehráli utkání proti místnímu výběru. Po dvou předešlých prohrách Bohemians opět zvítězili a to 5:3. Team Ipswiche již dva roky neprohrál jediný soutěžní zápas. Toto utkání bylo jakýmsi testem, vrátí-li se Bohemians jejich dřívější forma a pohoda. Všichni hráli maximálně soustředěně. Terén ipswichského hřiště byl špatný a znemožňoval zelenobílým využít technické hry, takže se o to víc museli vyrovnat domácím v bojovnosti. Soudce byl slabý a místní diváci byli jedni z nejfanatičtějších v Austrálii, majíce uznání jen pro své hráče. Přesto všechno se nakonec podařilo Bohemians zvítězit.

Odpočinek ve stínu palem.

O fotografování s borci Bohemians byl velký zájem.

Další utkání v Brisbane sehráli Bohemians v sobotu 18. června s výběrem Austrálie a vršovičtí v něm zaznamenali první remízu svého turné a to 5:5 (2:3). Patnáctý zápas Bohemians na australské půdě byl jedním z nejlepších, který zde sehráli. Zcela zaplněný brisbaneský stadion se obdivoval technickým dovednostem Čechoslováků a jejich zápalu pro hru. Obě dvě mužstva vložila do hry své umění a vůli zvítězit. Čechoslováci ukazovali svoji extratřídu a mnohé jejich akce byly odměněny spontánním potleskem zaplněných tribun. Zelenobílí dokázali otočit výsledek z 1:3 na 4:3 ve svůj prospěch. Vedli ještě těsně před závěrečným hvizdem 5:4, ale poté nepřesný hlavní rozhodčí uznal domácím branku, která padla z téměř dvoumetrového offsidu. V utkání dal Eisner hattrick, další branky Bohemians přidali Hybš a Knížek.

Snímek fotbalové jedenáctky Bohemians před zápasem s výběrem Austrálie hraném dne 18.6.1927 v Brisbane.

zleva: brankář Šejbl, Havlín, Krejčí, Pinc, Eisner, Kašpar, Knížek, Hoffmann, Hybš, Průšek, Wimmer.

V pondělí 20. června proběhlo slavnostní rozloučení s Bohemians na brisbaneském nádraží, při kterém ministr veřejných záležitostí Queenslandu, který byl současně prezidentem fotbalové asociace tohoto státu, Mr. M. J. Kirwan, věnoval (symbolicky) výpravě párek vzácných klokanů (druh Wallaby) a požádal pražské fotbalisty, aby klokany doma předali T.G.Masarykovi. Tímto darem chtěli Australané uctít nejen samotné členy výpravy, ale i prezidenta republiky a celý národ Čechoslováků. Samotní klokani byli později posláni do Sydney, kde si je výprava převzala a odvezla je do vlasti.

Po té výprava nastoupila do vlaku. Po dlouhých sedmdesáti čtyřech dnech se výprava začala od domova nikoliv vzdalovat, nýbrž se k němu přibližovat. Z východního pobřeží se výprava Bohemians vydala, po trase Brisbane - Newcastle - Sydney - Perth, na zpáteční cestu k domovu, ale i ta byla proložena dalšími zápasy...

V Newcastlu sehráli Bohemians v úterý 21. června další utkání, ve kterém porazili výběr Nového Jižního Walesu v poměru 5:2 a docílili tak dvanáctého vítězství na australské půdě. V Newcastlu to byly pro výpravu pouhá “rychlozastávka“, jelikož hráče odvezli z nádraží rovnou na hřiště a odtud zase zpět na nádraží, odkud výprava pokračovala do Sydney, kam dorazila o půlnoci z 21. na 22. června.

Ve čtvrtek 23. června docílili vršovičtí dalšího vítězství a to 5:3 proti výběru města Sydney. Match s týmem hrajícím pod hlavičkou AC Metropolitan nebyl vůbec jednoduchý, vždyť poločasový výsledek byl 2:0 pro domácí, ovšem po změně stran vložili hráči v zelenobílém do hry veškerý svůj um a zbývající elán, takže vývoj zápasu nakonec obrátili. František Krejčí si o utkání do svého deníku poznamenal: „Byl to jeden z nejslušnějších zápasů, hraných v Austrálii, a to zásluhou soudce, který se zhostil své úlohy bezvadně. Zápas vyhráli jsme 5-3. Australané dělali, co mohli, ale proti přízemní kombinační hře čeliti nemohli.“

V pátek 24. června dorazili do Sydney za Bohemians i jejich klokani. Nikdo z Vršovických nechtěl si nechat ujít první shledání s těmito zajímavými tvory, a tak se na sydneyském mole tísnila celý výprava u mobilní klece, ve které se krčili tito dva vačnatci. Načež byly v kanceláři lodní společnosti Orient Line vyjednány podmínky přepravy klokanů do Evropy. Nakonec bylo domluveno, že klokani budou na parník Orvieto (sesterská loď Orsovy) naloženi již v Sydney a na její palubě poputují do Perthu, kde se k nim po svém posledním zápase přidají i Vršovičtí.

Páreček klokanů na lodi Orvieto.

Večerní České slovo dne 16.7.1927 přineslo tento článek:

BOHEMIANS PŘIJEDOU S KLOKANY!!!

»Když Vršovice, pokřtěné na Bohemians, odjížděly na své nejdelší turné, byly provázeny humornými poznámkami, aby mimo pěkné výsledky přivezly z Austrálie i klokany. A Bohemians dokázali smysl nejen pro skvělou representaci našeho footballu, ale i smysl pro humor. Uměl-li jejich mezinár. sekr. Kalina odpověděti na četné vtipy, že Vršovice jezdí po světě jen prstem po mapě, velikým gestem, a to naloděním Bohemians na loď “Orsova“, odpovídá mužstvo na vtipy s klokany - skutečným párkem klokanů!!!

Klokanům daří se na lodi “Orvieta“ velmi dobře a projevují hudební nadání. Při produkci malého Wimmera na pianě tancují nadšeně pochod, který byl k poctě Bohemians - jak známo - složen a zpíván v celé Austrálii.

Klokani jsou prý velice krotcí a česká footballová veřejnost je jistě na tuto novou footballovou akvisici Prahy velmi zvědava! «

Nastal čas předposledního zápasu Bohemians v Austrálii. V sobotu 25. června nastoupili k zápasu, jenž byl inzerován jako mezistátní zápas Československo vs. Austrálie a dovedli jej k remíze 4:4. Tento výsledek byl všeobecně brán jako úspěch zelenobílých, neboť domácí nastoupili v nejsilnější možné sestavě, zatímco Vršovičtí postrádali nejen Kuldu, ale z důvodu různých zdravotních neduhů také Hybše, Exnera, Kašpara a Mašata, takže dali dohromady právě jen jedenáct zdravých (leč unavených) hráčů.

Obrana Bohemians v boji s nejlepším australským útočníkem Cameronem v zápase v Sydney.

Večer byl pak v hotelu Brighton uspořádán večírek na rozloučenou, kterého se zúčastnili zástupci australské footballové asociace a čeští krajané žijící v Sydney.

Následujícího dne se výprava Bohemians vydala ze Sydney do Port Augusty, kde se opět připojila na Trans-australskou železnici. Po jednotvárné pětidenní cestě, dorazila výprava v pátek 1. července v 11:30 hodin konečně do Perthu.

K poslednímu zápasu na australské půdě nastoupili Bohemians v Perthu za deštivého počasí v sobotu 2. července a soupeřem jim byl znovu výběr Západní Austrálie, který i tentokrát porazili 3:2. Tento tým při svém prvním zápase, téměř před dvěma měsíci, porazili vršovičtí hladce 11:3, avšak od té doby se lecoos změnilo. Dejme nyní, u příležitosti závěru slavného turné, opět hlas Františku Krejčímu, jehož zápisky nám podají nejvěrnější svědectví o tomto matchi: „Před zahájením hry nebrali jsme zápas vážně, myslíce, že bude pro nás lehkou afairou a že jej odehrajem zcela lehce. Ale během hry jsme seznali, že chceme-li vyhráti, musíme napnouti veškeré síly, neboť hra Australanů se od prvých zápasů zde sehraných nejméně o třídu zlepšila, dobře odkoukali sloh naší hry a chtěli nás poraziti. Bylo viděti, že jsme jim byli dobrými učiteli moderního footballu. Hráli rychlou přízemní hru, před brankou jsouce velmi nebezpečni, neb jsou pohotoví střelci. Nejlepším hráčem byl brankař a malá pravá spojka. Ostatní ale nezůstali výkonností pozadu. Naši hráli s počátku vlažně a své umění do hry vložili teprve, když viděli, že situace stávala se choulostivou. Šejbl v tomto zápase podal svůj nejkrásnější výkon z celého austral. zájezdu, chtěje tak napraviti chyby, kterých se v minulých zápasech dopustil. Obrana i záloha hrála jako obvykle spolehlivě. Z útoku vynikalo vnitřní trio. Křídla nebyla na výši své kondice. Zápas samotný jsme vyhráli 3-2.“

Po zápase konalo se poslední z řady loučení s australskými přáteli. Toto rozloučení probíhalo přímo na stadionu, v místnosti, kde měli Vršovičtí po svém příjezdu do Austrálie svou první tiskovou konferenci. I tentokrát zde bylo přítomno několik novinářů.

Zápas Bohemians v Sydney sledovalo 40 000 diváků.

Parník Orvieto.

ODJEZD Z AUSTRÁLIE - BILANCOVÁNÍ

Nadešla neděle 3. července 1927 a výpravě Bohemians nastoupivší na palubu zaoceánského parníku Orvieto začíná zpáteční cesta přes oceán. Tou dobou byli na cestě téměř tři měsíce a ještě mělo uplynout 28 dní, než měli opět spatřit Prahu. V kufrech vezli členové výpravy různé upomínky a dárky z Austrálie. Kromě toho skrývala jejich zavazadla také nezvratný důkaz jejich úspěchu: 14 australských míčů. Čtrnáct trofejí z vítězných zápasů!!!

Vršovičtí sehráli na australské půdě 19 utkání, z nichž ve čtrnácti zvítězili, ve dvou remizovali a pouze ve třech prohráli. Celkové skóre bylo více než přesvědčivé - 90:48. Jestliže podlehli výběru Nového Jižního Walesu (4:5), týmu Maitland Cessnock (1:3) a výběru státu Queensland (2:3), vynahradili si to proti reprezentaci Austrálie, s níž třikrát vyhráli (2:1, 4:1, 6:4) a dvakrát remizovali (5:5, 4:4).

O tom, že se Bohemians skvěle dařilo, podaly důkaz i australské novinové titulky: „Češi potěšili“ - „Čistá kontrola míče“ - „Vynikající technika a brilantní souhra týmu přinesly Čechoslovákům úspěch“ - „Lepší než Anglie“. Zájezd Bohemians byl považován australskými novináři za šlágr fotbalové sezóny. Některé listy i tvrdily, že český tým byl lepší než anglické mužstvo. Nejlepšími střelci zelenobílých během australského turné byli: Knížek - 21, Havlín - 15 a Hybš - 14 gólů.

„Australané hráli anglickým stylem, někdy až moc tvrdě. Výběr Nového Jižního Walesu nás otloukával jako píšťalky. Když několik kluků odkulhalo, museli jsme vedle ťukesu s českou uličkou také přitvrdit. Dosud tady hráli Kanaďané, Číňané a Angličané, a jestliže nás místní experti cenili ještě výše, byla to velká pocta. Vždyť rok před námi tu byli profesionálové z Anglie, kolébky fotbalu. Moc nechybělo a někteří z nás tady zakotvili natrvalo. Mne například nabízel klub v Adelaide výborně placené zaměstnání. Nakonec jsme si to ale všichni rozmysleli a těšili se domů…“, vzpomíná útočník zelenobílých Jaroslav Hybš.

Bohemians najezdili během svého turné do Austrálie přes 50 000 kilometrů, z toho 36 000 km na lodích, 15 000 km vlaky a 500 km autobusy. Po nejmladším kontinentu cestovali od západu k východu a zpět, křížem krážem projeli jihovýchodní část. Často hrávali před dvacetitisícovým hledištěm, ale v Sydney jim tleskalo čtyřicet tisíc diváků. Hoši z Vršovic si připadali jako ve snu. Dostávali pozvání na bankety a taneční večírky, vychutnávali si vyjížďky v jachtách po moři a výlety v luxusních amerických automobilech. Podávali ruce politikům a domorodcům, navštěvovali památky i dostihy.

PŘEHLEDNÁ MAPA MĚST V AUSTRÁLII KDE HRÁLI BOHEMIANS V ROCE 1927.

„Zpáteční cesta byla peklem. Vypluli jsme 4. července z Perthu lodí Orvieta a kapitán, který tuhle cestu absolvoval po padesáté, prý sám nic tak strašného nezažil. Šlo skutečně o život. Strhla se hrozná bouře, loď měla příšerné výkyvy a zalévala ji vlna za vlnou. Paluba se dostávala do takových úhlů, že jsem na ni dosáhnul rukou ze stoje. Mnoho cestujících utrpělo zlomeniny. Spousta kabin, bar, knihovna a čítárny byly pod vodou. Všichni členové výpravy kromě dvou funkcionářů a mě dostali mořskou nemoc. Přiznám se, že jsem se jí vyhnul asi tím, že jsem chodil dolů za námořníky do kotelny a pil s nimi whisky s citrónem, životospráva - neživotospráva. Možná, že ti klokani u toho mírně zešíleli, ale na nich se to zas tak nepozná. Až teprve před Suezem se bouře uklidnila. Když jsme konečně dorazili do Neapole, tak v přístavu Wimmer, Průšek a Mašat klekli na zem, modlili se a slibovali, že na moře už nikdy nevlezou…“, vzpomínal na zpáteční cestu Jaroslav Hybš.

Na lodi se taky hráči poctivě starali o oba klokany. Nejvíce Kulda a Hybš. „S těmi klokany jsem si užil svoje. Střídavě jsme se o ně starali a většinou je měl v péči Kulda, který si v jednom z prvních utkání poranil rameno. Na zpáteční cestě přišla řada na mě, živil jsem je a na lodi mi jeden utekl. Když jsem ho s pomocí námořníků chytil, tahal mě po palubě a dal mi pořádně zabrat…“, doplnil o vzpomínku na nejstarší klubové maskoty Jaroslav Hybš.

NÁVRAT DO PRAHY

Čs. týdeník Star v až patetickém článku uvádí: „Dne 30.7. již uvítá stověžatá Praha obětavě své syny a sevře je šťastně ve svou milující náruč. Velkolepé přivítání bude pak jen malou odměnou za nádhernou propagaci, již AFK Vršovice svým ligovým mužstvem svému státu prokázal. Díky vám, hoši zelenobílého teamu. Buďte ujištěni, že se vás nemůžeme dočkat. Nashledanou 30.7.“

Veškerá příkoří ze zpáteční plavby tak vynahradily hráčům ovace při zastávkách vlaku od Břeclavi až do Prahy. Na Wilsonově nádraží byl onoho sobotního dne 30. července 1927 takový nával, že ke vstupu se vydávala povolení. Odtud výprava kráčela vítána fanoušky i lidmi, kteří se o fotbal nezajímali, leč chtěli pozdravit ty, co nás proslavili ve světě, ulicemi Mezibranskou, Palackého, Tyršovou, Kodaňskou až do Heroldových sadů, kde se uskutečnilo oficiální uvítání s projevy a kde bujaré oslavy trvaly dva dny. Hold sportovní Prahy statečným sportovcům, kteří uměli na nejdelším turné celé fotbalové evropské éry důstojně reprezentovat československý fotbal, byl zaslouženou odměnou a důstojnou dohrou celého velkolepého podniku AFK Vršovice.

Slavnostní přivítání výpravy dne 31. července 1927 před Wilsonovým nádraží v Praze.

Z “pomazaných“ hlav, příslušných k této slávě, chyběla jen jediná a to vršovického starosty. Ten, jsa národním socialistou, tehdy prohlásil něco, co se dá vysvětlit buď částečnou pomateností či nesrozumitelností kontextu: „Nikdo mě nemůže donutit, abych šel takové kapitalisty vítat…“ K tomu ještě jedna perlička. Víte kolik v roce 1927 stál téměř čtyřměsíční zájezd pro 18 osob lodí do Austrálie (bez výdajů za ubytování, stravu a cestovného na pátém kontinentě - to hradili hostitelé) se zaopatřením? Bratru 650 114 korun. Pokladník klubu Mery zapsal do účetní knihy čistý zisk 135 124 korun, 27 haléřů… Že by zrovna tohle panu starostovi tak vadilo? :)

O velkolepou oslavu příjezdu na Wilsonově nádraží však přišli tři členové výpravy: Průšek, Kašpar a Havlín, kteří v Benátkách zmeškali odjezd vlaku a tak nezbývalo vůdci výpravy, p. Prágerovi nic jiného, než aby se pro “zbloudilé syny“ vrátil. Z tohoto důvodu tak přijel zbytek výpravy do Prahy v neděli ráno. Také klokani zůstali zpátky a sice v Trbiži (slovinský název italského Tarvisia), kde byli podrobeni zvěrolékařské prohlídce. Přivezeni tedy byli do Prahy druhý den spolu s opozdilci. Kromě klokanů přivezli Vršovičtí i čtyři barevné papoušky. Přivezené klokany prezident Masaryk převzal jen symbolicky a věnoval je nikoliv pražské zoo, jak uvádějí některé prameny, nýbrž zvěřinci v Grébovce.

Kdo měl v Čechách o tom, jak vypadá klokan, zatím jen mlhavou představu, mohl ji konfrontovat s aktualitou otištěnou 2. srpna 1927 večerním vydáním Národních listů.

Dva klokani, které si Bohemians přivezli z Austrálie.

K opožděnému návratu jeden z této trojice, Antonín Kašpar vzpomíná: „Bohužel o velkém přivítání, kterého se dostalo našemu mužstvu v Praze, mohu mluvit velmi málo. Nezúčastnil jsem se ho. S Havlíkem a Pruškem jsme se v Benátkách ztratili. Ujel nám vlak. A tak vím o těch velkých zástupech před Hlavním nádražím a o triumfální cestě do Vršovic pouze z vyprávění mého bratra. Nás tři a pana Prágra, který se pro nás vrátil do Benátek, přivítalo bouřlivě malé nádraží přímo ve Vršovicích.“

VÝZNAM ZÁJEZDU

Význam zájezdu Bohemians do Austrálie je nepopiratelný. Nejenže Vršovičtí šířili slávu československého sportu, ale je třeba zdůraznit, že jejich úspěšná výprava byla velkou propagací naší republiky. Výkony českého týmu budily respekt, skromné vystupování mužstva pak i úctu v nejširších společenských vrstvách Austrálie, ale vše současně přirozeně zintenzivnilo zájem o vlast těchto fenomenálních sportovců, o jejich domovinu, její obyvatelstvo, jeho život, obchod, průmysl - o Československo.

Jaký mělo turné Bohemians propagační význam, o tom svědčí úryvek ze zprávy deníku Politika, které listu posílal úředník generálního konzulátu v Sydney. Vyzdvihuje sportovní a společenskou úroveň zájezdu a končí řádky: „Co se týče významu, který tato exkurse bude míti pro obchodní styky československo-australské, mohu Vám prozatím tlumočiti názor výboru zdejší Čsl. obchodní komory pro Austrálii, pro kterou funguji jako honorární gen. tajemník. Členové výboru prohlásili, že exkurse tato bude až dosud tou největší reklamou pro Československo v Austrálii.“

ZMĚNA NÁZVU A ZNAKU KLUBU

Označení BOHEMIANS, které v Austrálii nahradilo klubové jméno, nepřijímali zprvu hráči ani jejich příznivci doma s příliš velkým nadšením. Vršovičtí fotbalisté jej však u protinožců proslavilo natolik, že český sportovní tisk začal vršovické mužstvo stále častěji nazývat Bohemians i v referátech o jejich ligových kláních po návratu domů - zprvu samozřejmě v uvozovkách…

Nakonec však došlo k tomu, že do jarní sezony (rozhodnutím řádné valné hromady z roku 1928) klub změnil název na BOHEMIANS AFK VRŠOVICE i oficiálně a KLOKAN - specifický živočich australského světadílu - se stal klubovým symbolem...

Fotbalistům z Vršovic tak od té doby nikdo neřekne jinak než KLOKANI. Končí tak éra emblému zelené hvězdy AFK Vršovice a začíná období BOHEMIANS s klokanem ve znaku…

Radek Vích (rvi)

Hráči BOHEMIANS během australského turné v roce 1927.

Zleva: Šejbl, Hoffmann, Kašpar, Eisner, Krejčí, Špic, Hybš, Knížek, Mašat, Rubeš, Pinc, Havlín, Průšek, Kučera, Wimmer.

Zápasy Bohemians sehraná v průběhu turné po Austrálii v roce 1927.
Datum	Jméno soupeře	Výsledek	Místo konání
23. dubna 1927	Výběr místní posádky britského vojska	4 : 2	Colombo
5. května 1927	Výběr Západní Austrálie	11 : 3	Perth
7. května 1927	Výběr Západní Austrálie	6 : 4	Perth
11. května 1927	Výběr Jižní Austrálie	11 : 1	Adelaide
14. května 1927	Reprezentační výběr Austrálie	2 : 1	Adelaide
18. května 1927	Reprezentační výběr státu Victoria	1 : 0	Melbourne
21. května 1927	Reprezentační výběr Austrálie	4 : 1	Melbourne
25. května 1927	Výběr jižních distriktů Nového Jižního Walesu	9 : 0	Wagga-Wagga
28. května 1927	Výběr Nového Jižního Walesu	4 : 5	Sydney
1. června 1927	Illawarra District	2 : 1	Wollongongo
4. června 1927	Výběr severních distriktů Nového Jižního Walesu	4 : 3	Newcastle
6. června 1927	Reprezentační výběr Austrálie	6 : 4	Sydney
8. června 1927	Maitland Cessnock	1 : 3	Cessnock
11. června 1927	Výběr státu Queensland	2 : 3	Brisbane
15. června 1927	Místní výběr města Ipswich	5 : 3	Ipswich
18. června 1927	Reprezentační výběr Austrálie	5 : 5	Brisbane
21. června 1927	Výběr Nového Jižního Walesu	5 : 2	Newcastle
23. června 1927	Výběr města Sydney	5 : 3	Sydney
25. června 1927	Reprezentační výběr Austrálie	4 : 4	Sydney
2. července 1927	Výběr Západní Austrálie	3 : 2	Perth

Vyšívaná půlmetrová vlajka z roku 1928, jedna z prvních s novým názvem Bohemians a klokanem.

Použité prameny:

osobní archív rvi, internet, články v novinách a časopisech, Petr H. Šlik: 14 míčů pro Bohemians, Miloslav Jenšík: Zelenobílé století (2005), Almanach Bohemians AFK Vršovice z roku 1935, Almanachy Bohemians z roku 1965, 1985, 1995. Velké poděkování patří Karlu Řezníčkovi za “korektury“ a pomoc na tomto článku!

ZPĚT

ÚVODNÍ STRÁNKA