• STADION BOHEMIANS •

 

HISTORIE SOUČASNÉHO ĎOLÍČKU

Už dlouhá desetiletí hrají Bohemians na stadionu, kterému fanoušci klokanů a široká fotbalová veřejnost neřekne jinak než “ĎOLÍČEK“. Úspěšný zájezd vršovických fotbalistů do Austrálie v roce 1927 přinesl klubu mnoho nových fanoušků a jejich stadion - původní Ďolíček (odkaz na jeho historii je zde), postupně přestával stačit velkému zájmu diváků. Na Velikonoce dne 27. března 1932 tak byl u Botiče - v samém srdci Vršovic - slavnostně otevřen nový moderní stadion s kapacitou 18 000 diváků, který byl po jednom ze svých zakladatelů nazvaný DANNERŮV STADION BOHEMIANS!

» Čas se nezadržitelně řítí k Velikonocím roku 1932 - pro vršovické fotbalové nadšence obzvláště veselým rokem…

 

1932

Klokani hrají pod názvem Bohemians A.F.K. Vršovice (od 13. 4. 1928).

Po slavné a pro klub historické “australské anabázi“ v roce 1927, nestačí už starý Ďolíček rostoucím nárokům velkých klání, jelikož se na stadión Bohemians valí zástupy fanoušku mnohem početnější!

Z iniciativy tehdejšího předsedy klubu Zdeňka Dannera, ředitele Vršovické záložny, tak vznikla v roce 1930 myšlenka vybudovat pro klokany stánek důstojnější, a to na místě u říčky s názvem Botič, v samotném srdci Vršovic, kde stojí v pozměněné podobě dodnes.

Je přízeň i prostředky, a tak se za dva roky zrodil - dle projektu známého vršovického architekta A. Vejvody - stadión nový pro 18 000 diváků, který nese název DANNERŮV STADION BOHEMIANS. Klokani se tak mohli přestěhovat ze starého dobrého původního Ďolíčku, do nového krásného moderního domova!

Tento zásadní projekt - architekta A. Vejvody, stačil magistrátnímu úřadu k vydání stavebního povolení pro stavbu stadionu Bohemians v 30. letech 20. století.

Poslední úpravy prostoru před hlavní branou stadionu a příprava montáže nápisu na jejím vrcholu.

Dřevěná tribuna ke stání za jižní brankou do Vršovické ulice, postavená zajímavě do oblouku. Otevření stadionu se blíží…

Pohled do Vršovické ulice směrem k Edenu. Vlevo je vidět Dannerův stadion Bohemians.

Zlomový bod každé novostavby: kolaudace. Pátý zprava je Zdeněk Danner. Početná a přísná komise shledala stadion způsobilým k předání veřejnosti!

Pohlednice vydaná ke slavnostnímu otevření stadionu u Botiče.

Památná chvílé prvního lajnování v novém Ďolíčku, které provádí kdo jiný, než správce hřiště - pan Duchoň.

Hlavní vstupní brána s návalem obecenstva při slavnostním otevření stadionu o Velikonocích roku 1932.

Nastal den D a davy nedočkavých fanoušků se valí dovnitř vytouženého stadionu.

Však také v neděli 27. března v roce 1932 při otevření Dannerova stadionu Bohemians ve 14 hodin a 30 minut byla spousta slávy! Zdravice stíhala zdravici, odevzdání nového sportoviště veřejnosti bylo událostí nejen pro klub a všechen český a československý fotbal, ale také pro Vršovice a pro celé hlavní město republiky! Vystoupení Zdeňka Dannera se setkalo s bouřlivým - a plně zaslouženým! - ohlasem do posledního místa zaplněného hlediště. A jak by ne, vždyť mezi osmnácti tisíci diváky nebylo človíčka, který by nevěděl, čím se pan předseda o ty krásné chvíle zasloužil. Nadšení vyvrcholilo, když po skončení projevu symbolicky předal klíče od stadionu jednomu ze zakladatelů AFK a živoucí ikoně klokanů Janu Honejskovi. A všechnu tu slávu ještě umocnily fanfáry trubačů vršovického Sokola.

Prorektor a čestný člen představenstva AFK Bohemians,

komerční rada, Zdeněk Danner předává klubu nový stadion!

Slavnostní otevření Dannerova stadionu Bohemians. Zleva do prava pořadí slavnostních řečníků: Jan Honejsek, m. r. Bureš, starosta Vršovic Ullman, komerční rada Zdeněk Danner a předseda footballové Associace prof. Pelikán.

Řada slavnostních projevů během otevření Dannerova stadionu Bohemians ve Vršovicích v roce 1932.

Po řadě projevů tak konečně došlo i na fotbal. Klokani si ke slavnostnímu otevření svého nového domova nepozvali nikoho jiného, než trojnásobného mistra ligy Slavii Praha a další prvoligové týmy, časté soupeře Vršovických - Viktorii Žižkov a Teplice. Hned první utkání turnaje bylo z vršovického hlediska jeho vrcholem - soupeřem domácího týmu byla Slavia! Nechyběl u toho ani Radiožurnál a jeho přímý přenos. U mikrofonu byl samozřejmě redaktor Josef Laufer. Bohemians vykročili na dokonale upravenou hrací plochu v zelených dresech s bílými límci a manžetami, v bílých trenýrkách a černých stulpnách a ve složení, které u tak dějinné události nelze nezaznamenat: Kulda - Petřík, Kučera - Hochmann II, Lanhaus, Tyrpekl - Srba, Bára, Bejbl, Skála, Fait. V dresu se už před zápasem představil i dvanáctý muž. Byl to Knížek, předem určený k vystřídání Káši Bejbla, který u takové přelomové události nemohl chybět, ale nedoléčené zranění velelo k maximální opatrnosti. Zelenobílí se postavili před objektivy fotoreportérů nejprve sami s trenérem Cimerou, a potom i se soupeři a s funkcionáři z obou táborů i z fotbalového ústředí. Zajímavou přidanou hodnotou byly zlaté hodinky, určené pro šťastného střelce, který pokřtí hřiště jeho prvním gólem. Napětí vydrželo jen do 29. minuty zápasu, kdy se jejich příštím majitelem stal kanonýr červenobílých Franci Svoboda. V 36. minutě vyrovnal Jaroslav Srba. Po přestávce padly v 60., 87. a 88. tři góly, jeden hezčí než druhý, žel všechny do Kuldovy branky. A také všechny z kopačky Antonína Puče. Co k slávistické výhře 4:1 dodala Národní politika? „Svůj prvý zápas Bohemians na novém svém hřišti prohráli. Ale říká se: první vyhrání z kapsy vyhání…“

Bohemians AFK Vršovice / 1932

Klokani nastupují dne 27. března 1932 k prvnímu utkání na Dannerově stadionu Bohemians.

Stojí zleva: trenér Robert Cimera, Tyrpekl, Knížek, Srba, Bára, kapitán Bejbl, Skála, Hochmann II a Petřík. Dole zleva: Lanhaus, Kučera, gólman Kulda a Fait.

Bohemians AFK Vršovice / 1932

K zahajovacímu utkání na novém stadionu pro 18 000 diváků si klokani pozvali pražského rivala a trojnásobného mistra ligy - Slavii Praha. Na fotografii je společné foto obou mužstev před samotným utkáním, které Bohemians prohráli 1:4.

Nádherný pohled na DANNERŮV STADION BOHEMIANS a VRŠOVICE během prvního utkání se Slavii Praha po slavnostním otevření nového stadionu klokanů dne 27. března 1932.

Pohled na stadion z ptačí perspektivy v den slavnostního otevření. Na volném prostoru za vzdálenější brankou později vyroste Vršovická sokolovna, která se začala stavět tři měsíce po otevření stadionu.

Zájem o nový Ďolíček a první utkání klokanů byl obrovský!!! A tak řada diváků musela vzít za vděk i balkóny a terasy přilehlých domů v okolí stadionu.

Nemůžeme také nezaznamenat, že onoho dvojnásob svátečního odpoledne dechovka poprvé zadula pochod Dannerovi hoši jdou, který k té příležitosti složil a opatřil textem známý vršovický kapelník a velký fanoušek Bohemky, František Zítek. Otextovaný notový záznam potom dokonce vydal vlastním nákladem.

Dnes se hraje liga, stadion náš ožívá,

na trávě o body mužstva zápolí.

Barvu zelenobílou s klokanem ozdobenou,

s dolíčku, s dolíčku borci hájejí.

Stadion Bohemians, fandové, vítá Vás.

Klokani nastupují, Dannerovi hoši jdou.

velké foto

velké foto

Text jsem tu s pokorou k tomu dávnému nadšení zaznamenal doslova a do písmene tak, jak byl napsán a vydán tiskem. Kdo chce, ať se zasměje naivnímu veršování, kdo to má zapotřebí, ať se pohorší nad menšími i většími pravopisnými a gramatickými chybami. Pro nás je mnohem podstatnější, že ta slova byla diktována upřímným citem.

Povšimněme si raději dolíčku bez háčků a s malým začátečním písmenem. Tak se to v té době pěkně podle pravopisných pravidel psalo všude. Háček, který neoficiálnímu názvu klokaního domova propůjčuje obzvláštní srdečnost a láskyplnost, bylo už tehdy často slyšet v hovorech členů klubu i jeho fanoušků. Prosadit jej do tištěného slova však vůbec nebylo jednoduché, podařilo se to až mnohem, mnohem později...

O STADIONU…

 

Zdeněk DANNER, v té době již ředitel vršovické Občanské záložny, se narodil roku 1888 v Nepomuku. Vlastně mu mělo být souzeno, aby navázal na dílo svých předků v malém rodinném pivovaru. Zvolil si ale jinou cestu a ta ho přivedla do Vršovic. V paměti někdejšího města, teď už jeho XIII. čtvrti, zůstal zapsán jako bystrý, rozvážný a v potřebné míře tvrdý a důsledný finančník. V klubu pracoval již delší dobu, čas od času i jako předseda. Připomeňme si jeho podíl na vzniku už původního Ďolíčku. Teď díky svému postavení v záložně obstaral potřebné finanční krytí a spolu s Františkem Burešem, dalším významným komunálním funkcionářem a klubovým příznivcem (posléze se stal Dannerovým nástupcem v předsednickém křesle a na postu šéfa AFK) se pustili do velkého díla. A Jindřich Waldes díky svému vlivu pomohl vyhledat a získat vhodné místo poblíž vršovického středu. Tam v poměrně krátkém (dnes neuvěřitelném) čase vyrostl nejkrásnější stadion v Praze. Tak o něm alespoň psal týdeník Star. Přeháněl? Ani ne. Strahov byl v té době jen hudbou budoucnosti a fotbalové chrámy obou pražských „S“ měly sice větší kapacitu hlediště, ale jejich tehdejší podobu ovlivnily postupné dostavby a přestavby. Naproti tomu jejich vršovický protějšek nejenže svítil novostí, ale především zaujal stylovou čistotou fotbalové klasiky s prvními řadami jen pár metrů od hrací plochy.

Takto psal o novém Dannerově stadionu Bohemians v roce 1932 dobový časopis Pestrý týden. velké foto

Povrchem nového stadionu Bohemians byla jemná škvára. Dominantou byla moderní tribuna na podélné straně u Botiče, umístěná více směrem k tramvajovým kolejím hlavní třídy. Hlavní tribuna byla v provedení barev bílá a zelená a na římse střechy tribuny byl umístěn velký nápis: DANNERŮV STADION BOHEMIANS. Hlavní tribuna působila velice pěkně a byla chloubou klubových příznivců.

Čelní pohled na původní tribunu stadionu u Botiče, převezenou z klusáckého závodiště na Letné a opatřenou nápisem s charakteristickými ležatými písmeny S.

Pohled na hlavní tribunu z dřevěné tribuny ke stání za jižní brankou do Vršovické ulice.

Funkcionáři klubu nechali přivést tuto hlavní tribunu z letenského klusáckého stadionu, kde se v tu dobu toto sportoviště rušilo. Z tohoto klusáckého stadionu byly zakoupeny vlastně tribuny dvě: velká a malá, které byly na Letné situovány přesně tak, jak následně na „Danneráku“! Z tohoto důvodu tak nebyla hlavní tribuna umístěna uprostřed hřiště, jak bylo zakresleno na uvedeném projektovém snímku architekta A. Vejvody.

On vůbec projekt architekta Vejvody nebyl nakonec zcela přesně - dle jeho projektu - zrealizován, jak je vidět na snímcích ze slavnostního otevření „Danneráku“. Jedním z důvodů bylo, jak již bylo uvedeno, zakoupení dvou tribun z Letné, protože to byla zřejmě ta jednoduší a levnější varianta. Dále nebyla vystavena vstupní „slavobrána“ v půlce tribuny za brankou u Vršovické ulice, což je škoda, dle projektu by vypadala moc pěkně! I zde zřejmě tato navrhovaná část stadionu nebyla vystavěna z důvodu čistě ekonomických.

Na tomto obrázku přibližně z roku 1930 je zachycen původní letenský klusácký stadion a dvě tribuny (velká - 17 a malá - 18), které byly převezeny do Vršovic a byly použity na novém stadionu Bohemians.

Jak je ale vidět na dalších následujících snímcích z roku 1932, na stadionu Bohemians se dál budovalo i po jeho slavnostním otevření v březnu 1932!

Na konci roku 1932 je zakryta tribuna podél hřiště tzv. tribuna „u pošty“ a následně dostane střechu i malá „hlavní“ tribuna, umístěná vlevo, vedle velké hlavní tribuny. Malá „hlavní“ tribuna byla zastřešena už na letenském klusáckém závodišti, jak nám ukazuje uvedený snímek. Takže je otázka, proč i tato tribuna nebyla zastřešena před slavnostním otevřením stadionu??? Zřejmě proto, že původní střecha malé tribuny na letenském závodišti byla ve špatném technickém stavu a do slavnostního otevření Dannerova stadionu Bohemians se již nestihla vyrobit a postavit nová střecha. Pravdu, jak to ale tenkrát skutečně bylo, se už asi nedozvíme…

Ve 30. letech 20. století byla za jižní tribunou směrem k trati postavena také budova obdélníkového tvaru. Nepodařilo se mi zjistit, v kterém roce byla přesně postavena a k jakému účelu sloužila. O mnoho let později v ní byla hospůdka, a to přibližně až do roku 2010. Dnes je tato budova prázdná a čeká na svůj osud v rámci chystané celkové rekonstrukci stadionu...

Zavlažování hřiště před jedním z utkání hraném v Ďolíčku v 30. letech 20. století. Zde je vidět, že podélná tribuna „u pošty“ naproti hlavní tribuně už má své charakteristické zastřešení, které bylo postaveno ještě během roku 1932. Na snímku je už i vidět ona „kostka“ za jižní tribunou u trati…

…hřiště je skropeno vodou a tak oba týmy mohou nastoupit k utkání. V pravé části fotografie je vidět, že už i malá „hlavní“ tribuna je zastřešena. Jak je na snímku vidět, střecha hlavní tribuny sloužila i jako pěkné místo na sledování utkání. A i (zřejmě) četník si to pěkně vyšlapuje po střeše tribuny „u pošty“…

…o toto utkání byl evidentně velký zájem, což je vidět na tomto snímku u vstupu do budoucího „kotle“!

Bohemians AFK Vršovice / 1932

Klokani v Ďolíčku v roce 1932. Stojí zleva: Bernášek, Tyrpekl Jindřich, Lanhaus, Brabec-Baron, Fait a Kocsis. Dole zleva: gólman Šimek, Rubeš, Tyrpekl František, ??? a Červený. Vzadu je již vidět zastřešená podélná tribuna „u pošty“.

Momentka z utkání mezi domácími Bohemians (světlé dresy) a SK Plzeň, které klokani dne 17. 6. 1933 vyhráli 3:2 a to díky Koscisovu hattricku. Vzadu je vidět poloprázdná zastřešená tribuna „u pošty“.

Okrskový všesokolský slet na „Danneráku“.

Jiný snímek z tohoto všesokolského sletu na „Danneráku“.

V Ďolíčku se cvičí i v roce 1936. Fotografie byla pořízena z Vršovické sokolovny.

A ještě jedna momentka z Všesokolského sletu Středočeské župy na „Danneráku“ v roce 1936.

1937

Uprostřed divizního vyhnanství fotbalistů s klokanem ve znaku, bylo na stadionu Bohemians instalováno nové rozhlasové zařízení.

 

1940

K návratu do první ligy - v sezóně 1940/1941 - dostala tribuna na stání pod sokolovnou - dnešní „kotel“ Bohemians, nový betonový kabát.

Bohemians AFK Vršovice / 1940

Když policie uzavřela brány stadionu, muselo se na střechu… Stojí zleva: kapitána Lanhause, gólman Lacina, Kloubek, Chvojka, Stolař, Češpiva, Mošnička, ???, Anger, Rydval a Kareš.

Co všechno se dá prohrát, předvedli klokani (v bílých dresech) svým fanouškům bohužel právě v obnovené ligové premiéře Ďolíčku. V půli vedli nad Libní o tři góly - a nakonec jí podlehli 3:4! Hrálo se dne 15. 9. 1940.

Miláček vršovických fandů, subtilní kanonýr - Ferdinant Plánický, útočí na soupeřovu branku. Populární “Ferda“ je ze 100 góly historicky nejlepší střelec Bohemians v lize a je tak členem „Klubu ligových kanonýrů“! V pozadí se vyjímá přeplněná hlavní tribuna „Danneráku“. Snímek je dokladem, jak se Vršovičtí vyrovnali s příkazem nacistických okupantů na úpravu klubového jména na střeše hlavní tribuny. Snímek je z roku 1940.

Hezký pohled na Ďolíček během utkání Bohemky s Pardubicemi, které klokani dne 14. 12. 1941 vyhráli 3:2. Klokan Sedláček stahuje vysoký míč před pardubickým obráncem Zástěrou, souboji přihlíží další klokan Mošnička. Jak je na snímku vidět, Ďolíček je plný a tak fanoušci obsadili jak střechu tribuny „u pošty“, tak i balkóny sousedních domů.

1942

Klokani hrají pod názvem Bohemia A.F.K. Vršovice (od 1. 12. 1941).

V tomto roce je v Ďolíčku udělán rozvod vodovodního potrubí. Dokonce se začíná uvažovat o zřízení trávníku na hrací plochu.

Klokan Kareš unikl Přibáňovi (zcela vpravo), jeho střelu však brankář Poláček kryl a SK Plzeň u Botiče dne 12. 4. 1942 vyhrál 6:3. Vzadu je hezky vidět zastřešená „sestřička“ hlavní tribuny.

Ďolíček v bílém: sněhu spousta a Bohemka v jednom z častých vzájemných utkání s týmem SK Nusle.

Bohemia AFK Vršovice / 1944

Klokani ve svém Ďolíčku. V této jedenáctce z roku 1944 se už rýsovaly základy úspěšné sestavy Bohemky z poválečných let. Stojí zleva: Kareš, Vedral, Melka, dorostenec Pešek (za kterého první smlouvu musel podepsat otec), Češpiva, Havlíček a Ludvík. Dole zleva: Plánický, Kalous, Panec a Liška.

1945

Klokani hrají pod názvem Bohemians A.F.K. Vršovice (od 5. 5. 1945).

Na rok 1945 připadlo čtyřicetileté výročí založení klubu. Proto se 2. února konal ve velkém sále pražské Lucerny slavnostní večer. Poté ve středu dne 14. února sešla komise složená z osvědčených klubových pracovníků Bohumila Sluníčka, Františka Bureše, Václava Zvěřiny, Františka Stibůrka a tajemníka Maška. Vzala si za úkol posoudit celkový stav mnohde už trochu chátrajícího Dannerova stadionu a navrhnout potřebné opravy a úpravy. Toho dne se totiž zejména krytý ochoz u pošty měl být podbetonován a dostat novou střechu. Navrhované práce měly být zahájeny již následující pondělí - ale všechno bylo jinak. Pánové opustili - naštěstí - hřiště zhruba ve 12 hodin. Dál nechme vyprávět jubilejní almanach Bohemians k čtyřicátinám klubu z roku 1945: Ve 12.33 hod. následoval strašný nálet na Prahu, který rázem zhatil naše plány. Kolem stadionu zuřil uragán leteckých bomb, z nichž jedna vytvořila obrovský kráter u restaurace, zbořila část tribuny a hřiště zaplavila balvany, vylámanými trámy a kusy železa. Střechy silně poškozeny, okna rozbita a vylámána z rámů. Zkrátka hotové spousty. Předsednictvo klubu ihned vyhlásilo pracovní povinnost členstva a hráčů k částečnému odklizení způsobených škod, jíž se zúčastnili i příznivci klubu, pokud kdo nebyl postižen ve svém domově… Původní záměry byly k ničemu, teď bylo především třeba odstranit děsivé následky ničivé bombové smršti. A stal se malý zázrak. Již po dvou týdnech dne 28. února, mohl být na hřišti sehrán přátelský zápas s Meteorem VIII, který klokani vyhráli 9:2.

Roh stadionu napravo od hlavní tribuny po náletu z 14. února 1945.

Bohemians AFK Vršovice / 1947

Klokani před budoucím „kotlem“ Bohemians. V průběhu pronikavého jarního vzestupu zvítězili klokani v Ďolíčku dne 29.3.1947 nad Libní 6:0. Stojí zleva: Urban, Müller, Röder, Vedral, Rubáš, Pešek, Golob, Žďárský, Kalous, gólman Leština a kapitán Jíra.

 

Málokdy používané dresy si později „zahrály“ v čs. filmové detektivce “V trestném území“ z roku 1950. Z tohoto filmu je i níže uvedené panoramatické foto Ďolíčku velké foto. Úžasný pohled na Ďolíček nám ukazuje, jak vypadal stadion Bohemians na přelomu 40. a 50. let 20. století. (více se o tomto filmu v souvislosti s Bohemkou a Ďolíčkem dozvíte zde).

Ďolíček filmovou hvězdou

Dne 9. 11. 1947 porazili klokani v Ďolíčku pražskou Slavii 3:2. Vinko Golob byl blokován slávistou Kocourkem, takže semíč stal kořistí gólmana Kabíčka. Vzadu je vidět přeplněná tribuna „u pošty“ a to na všech možných i nemožných místech.

1948

Klokani hrají pod názvem Sokol Bohemians Vršovice (od května 1948).

V obětavém a štědrém komerčním radovi Dannerovi byl dlouhá léta po jeho smrti zřejmě zčistajasna odhalen zavilý reakcionář a kapitalistický vydřiduch. Pročež musel z římsy střechy tribuny v průběhu podzimu 1948 zmizet tradiční nápis Dannerův stadion Bohemians s charakteristickým ležatým koncovým S. Nahradily jej dvě reklamy: Krásu dá Elida, hlásala jedna. A druhá radila: Na zuby Kalodont.

Nebojácný mladík Míla Charouzd v souboji se slávistou Antonínem Bradáčem. Toto tradiční vršovické derby bylo bohaté na góly a skončilo remízou 4:4. Hrálo se v Ďolíčku dne 21. 11. 1948.

Klokan Pešek uniká svému strážci a Bohemka v tomto utkání dne 5. 12. 1948 porazila Trnavu vysoko 4:1. Vzadu je vidět hlavní tribuna již bez svého tradičního názvu: Dannerův stadion Bohemians.

Píše se rok 1948 a ve Vršovicích na stadionu Bohemians probíhá sokolský župní slet.

Vpravo: v létě 1947 hostil Ďolíček italské studenty z Florencie. Ti předvedli divákům zvláštní sport. klání. Během něj se na počest každého „gólu“ střilelo z malého dělíčka.

Hlavní tribunu Ďolíčku už nezdobí název Dannerův stadion Bohemians, ale dvě reklamy…snímek je z utkání z roku 1949.

1951

Klokani hrají pod názvem ZSJ ČKD Stalingrad (od prosince 1951).

Roku 1951 z hřiště zmizela charakteristická černá škvára. V jarní ligové premiéře Ďolíčku ve druhém kole dojde v neděli 18. března konečně ke křtu trávníku. Ďolíček byl jeden z posledních ligových “škvárovišť“. Na novém pěkném zeleném pažitu klokani vyklepnou Žilinu 3:0. Autorem prvního gólu na vršovické trávě se stal Josef Kvapil.

V tomto roce byl i odstraněn tradiční přístřešek chránící diváky před nepohodou z míst k stání naproti hlavní tribuně a to zřejmě z důvodu jeho špatného technického stavu. Tento přístřešek „zdobil“ Ďolíček resp. tribunu „u pošty“ bezmála 20 let.

ZSJ ČKD Stalingrad / 1951

Konečně i Ďolíček, jedno z posledních ligových škvárovišť, má pěkný zelený pažit. Za povšimnutí i stojí v té době zapovězené klubové jméno nad vstupní brankou stadionu a tribuna u „pošty“,  která je už bez svého tradičního přístřešku! Klokani nastupují v této základní sestavě, zleva: Jíra, Linhart, Benda, Havlíček, ???, Vedral, Charouzd, gólman Pavlis, Pešek, Fišer a Kvapil.

“Na kopané se setkávají nejrůznější lidé. A na hřiště, vlastně na tribuny a do ochozů hřišť, je vedou různorodé zájmy. Někdo přijde pro požitek z dívání na hru, druhý si přijde zakřičet, třetí pro 1 2 x, které napsal na tiket Stasky. Musíme dbát, aby co nejvíce diváků bylo samo zapojeno do tělovýchovy, aby ji lépe chápalo a stalo se tak pokrokovou složkou našeho sportu.“

Dobový komentář z časopisu z roku 1951 k uvedenému snímku, na kterém je přeplněný dnešní „kotel“ a dobové hodiny a ukazatel skóre.

 

Vpravo na snímku z 50. let 20. století jsou vidět nadšení fanoušci klokanů v budoucím „kotly“ Bohemky na tribuně u Sokolovny. Nesmí chybět i bojová zástava s klokanem!

Píše se rok 1953 a klokani hrají pod názvem TJ Spartak Praha Stalingrad. Tento „budovatelský“ název klubu byl umístěn i na vstupní bráně stadionu spolu s logem DSO (Dobrovolná Sportovní Organizace), které zdobilo svého času i modrobílé dresy klokanů.

1955

Klokani hrají pod názvem TJ Spartak Praha Stalingrad (od 14. 2. 1953).

BUDIŽ SVĚTLO! Roku 1955 se poprvé nad Ďolíčkem rozžehlo umělé osvětlení. K jeho křtu si Bohemka pozvala stejného soupeře, se kterým roku 1932 Dannerův stadion zasvěcovala: Slavii Praha. Stalo se to v úterý 6. prosince. Vedení se ujali červenobílí. Záhy poslal Olda Bílek rohovým kopem míč na hlavičku nabíhajícího Pepíčka Krále - a bylo vyrovnáno. Autor prvního gólu domácích pod světly u Botiče na ten večer vzpomínal roku 1966 ve zvláštním vydání klubového programu k premiéře nových, daleko dokonalejších světel: „No, upřímně řečeno, příliš dobré to původní osvětlení nebylo. Spíše naopak. Snad pro hráče bylo ještě vyhovující, ale když jsem někdy nehrál a seděl v hledišti jako divák, moc jsem toho neviděl…“

Ještě je třeba zmínit, že umělé osvětlení bylo do té doby v republice pouze jedno a to na Strahovském stadionu. Liga se však pod ním hrát nemohla, neboť sportovně-technické normy svazu s něčím takovým tehdy nepočítaly, a tak bylo umělé osvětlení v Ďolíčku vyzkoušeno pouze při přátelských zápasech. Prvním bylo uvedené utkání se Slávií, v kterém Bohemka nakonec prohrála 3:4. Další přátelské utkání sehráli klokani s brněnskou Rudou hvězdou. Možná i debakl 0:5 od Brňanů měl svůj podíl na tom, že si fanoušci osvětlení z roku 1955 nikterak neoblíbili, jelikož i pamětníci vzpomínali, že umělé osvětlení vážně nestálo za moc…

TJ Spartak Praha Stalingrad / 1955

Klokani ve svém Ďolíčku. Tato jedenáctka zdolala v podzimní odvetě v Ďolíčku dne 20.8.1955 Hradec Králové 1:0. Zleva: Kaura, Žďárský, Bílek, Müller, gólman Hanáček, Valenta, Hanzl, Kupsa, Trnka, Jíra a Kos.

V roce 1955 se v Ďolíčku opět cvičí. Ale sokolové to jistojistě už nejsou…

Momentka z utkání klokanů v Ďolíčku. Jak je vidět na snímku -  je vyprodáno! Hlavní tribunu „zdobí“ nový název klubu: Spartak Praha Stalingrad.

Zajimavá momentka z poza brány z utkání v Ďolíčku z roku 1956.

1958

Ročník 1958/1959 byl pro klub úspěšný i po hospodářské stránce. Přebytkové peníze se tak investovaly do vršovického stadionu. Začala výstavba koupelen, byl zaveden plyn, hřiště bylo nově oseto.

Stojící Jiří Rubáš se z hrajícího trenéra proměnil v kouče na plný úvazek. Tady trenér rozmlouvá k hráčům v roce 1960.

ZAJÍMAVOST…

 

František Dosál (81) je český reportážní a dokumentární fotograf žijící v Praze. Narodil se a vyrůstal v chudých poměrech v pražských Vršovicích, kde prožil kus svého života.

Nejenže má pan Dostál, jako rodilý vršovičák, k Bohemce nadmíru vřelý vztah, ale svým přičiněným se také podílel na výzdobě stadionu Bohemky. „V roce 1964 jsem podle přírodopisu nakreslil půl druhého metru velkého klokana. Fanouškům Bohemians, se tak líbíl, že jej nechali nanést na plech a umístili jej nad vchod stadionu“, říká pan Dostál.

I když už v této době jej bylo možné v pražských uličkách přistihnout s fotoaparátem na krku, zakrátko poté se pan Dostál proslavil právě oním plechovým klokanem. „V deníku Svobodné slovo jsem spatřil fotografii, která zachycovala ten můj znak vršovických fotbalistů nad vchodem na stadion. Klub se ale tehdy oficiálně jmenoval TJ ČKD Praha, a nejspíš ta fotografie v denním tisku způsobila, že do půl roku musel znak klokana jit pryč.“

Pan Dostál také vydal obrazovou knihu s názvem: „Moje rodné Vršovice“.

1966

Klokani hrají pod názvem TJ Bohemians ČKD Praha (od 11. 3. 1965).

Je třeba DOBRÉ SVĚTLO NAD ĎOLÍČKEM, řekli si fotbalisté a funkcionáři pražských Bohemians a dali znovu do pořádku osvětlení na svém hřišti ve Vršovicích. Umělé osvětlení už jednou na stadiónu Bohemians bylo a to z roku 1955, ale pak se přestalo používat, protože nebylo dobré.

V roce 1965 objednali klokani nové - nesrovnatelně kvalitnější - umělé osvětlení od firem Siemens a Osram. Čtyři 33-ti metrové stožáry (na nich 12 svítidel) vydávaly světelnou intenzitu 200 až 250 luxů a to bylo osvětlení, které v té době nebylo na žádném jiném stadionu v republice! Světelný jas vršovického stadionu dokonce splňoval i požadavky mezinárodní kvality. Premiéru nového osvětlení obstarali domácí fotbalisté (tehdy ČKD Praha) v přátelském utkání s reprezentační jedenáctkou dne 20. dubna 1966 a posvítili si na ni důkladně. V té době vedoucí druholigový tým klokanů hrál před desetitisícovou návštěvou s reprezentačním týmem 0:0, ale byl daleko blíž vítězství. A tak vyprodaný stadion byl spokojen jen s výborným výkonem Bohemians, s nádhernými zákroky brankářů Vencela a Viktora a s osvětlením.

Ať svítí světlo nad Vršovicemi!, stálo v záhlaví zvláštního vydání programu pro ten sváteční večer. „Dnes se tedy konečně po řadě let znovu rozsvítí reflektory nad Vršovicemi. Přejeme si, abyste pod nimi viděli mnoho hezkých zápasů a aby dobré světlo svítilo nad hřištěm naší Bohemky hodně dlouho“, začínalo úvodní slovo předsedy oddílu Ladislava Hospra. „Nejde jen o reflektory. Přejeme si, aby docela jasno bylo i nad vršovickou kopanou, aby Bohemka brzy znovu hrála důstojnou roli mezi našimi nejlepšími oddíly…“

V roce 1966 bylo v Ďolíčku nainstalováno nové moderní umělé osvětlení. V roce 1962 také došlo k další změně názvu klubu na TJ ČKD Praha a tak i tento název zdobil hlavní tribunu stadionu Bohemians.

TJ Bohemians ČKD Praha / 1966

Klokani ve svém Ďolíčku nedlouho před rekonstrukcí hlavní tribuny. Stojí zleva: gólman Ředina, Růžička, Mottl, trenér Rubáš, Packert a gólman Růžek. Uprostřed zleva: Kratochvíl, Buzek, Jarabinský, Horák a Holeček. Dole zleva: Pohuněk, Kolman, Ivančík, Bohatý, Kříž a Findejs.

Stará dobrá dřevěná tribuna a část dnešního “náměstíčka“ na stadionu Bohemians v roce 1967. Ďolíček měl vždy svou nezaměnitelnou atmosféru. Čas však zastavit nejde a tak i stařičká hlavní tribuna volala po radikálním řešení…

1968

Na podzim roku 1966 dostal klub úřední zákaz pouštět diváky na stařičkou dřevěnou hlavní tribunu, která už je v dezolátním stavu. Výbor klubu tak má plné hlavy starostí s přestavbou stadionu.

Na podzim roku 1968 dochází k demolici stařičké hlavní tribuny a její menší „sestřičky“ vedle ní a začíná se budovat nová velká moderní betónová hlavní tribuna…

Všechno jednou doslouží - i stará dobrá hlavní tribuna. Přestavba stadionu začala její demontáží v roce 1968.

Tam, kde stála stará hlavní tribuna, zeje hluboká jáma. Od trávníku byla narychlo oddělena provizorním plotem, protože se tu dál hraje liga!

Dokud to ještě trochu šlo, v době přestavování hlediště se v Ďolíčku stále hrálo. V pruhovaných dresech je vlevo Štefan Ivančík a v kleče Josef Vejvoda I.

TJ Bohemians ČKD Praha / 1969

Charakteristika pro sezónu 1969/1970. Klokani se fotografují v Ďolíčku, ale na místě hlavní tribuny stojí jeřáby a další stavební stroje. Tento kádr bude kočovat po Praze bez vlastního domácího prostředí. Stojí zleva: gólman Ledecký, Valent, Novák, Panenka, Vejvoda I., trenér Pluskal, Růžička, Packert, Horák a gólman Bláha. Dole zleva: Kolman, Cajthaml, Buzek, Ivančík, Vejvoda II, Vojáček, Jarkovský a Findejs.

21_1970a

Tady se po celé délce hrací plochy rodí nová železobetonová hlavní tribuna s kapacitou více než 3 000 míst k sezení.

Tribuna stojí a září novotou, fanoušci se už nemohou dočkat, ale ještě jsou tu nezbytné poslední úpravy hrací plochy.

Rekonstrukcí prošla i dřevěná tribuna za bankou. A jak je na Bohemce zvykem, do práce se zapojili všichni, a to i hráčí „A“.

1970

V létě 1970 se už nad Ďolíčkem tyčí zbrusu nová, strmá a prostorná kovová tribuna s kapacitou 3 028 diváků. V září 1970 se tak mohou klokani konečně vrátit domů ze smutného vandru po vypůjčených hřištích. Toužebně očekávané znovuotevření Ďolíčku v nové, modernější podobě, žel zastihlo klokany v II. lize. Nedá se nic dělat, ale i přesto je třeba novou hlavní tribunu v Ďolíčku náležitě pokřtít. Toho středečního večera 2. září 1970, který patřil obnovené premiéře stadionu, přijelo do Ďolíčku národní mužstvo a Bohemka mu byla ideálním, fotbalově prvotřídním a příkladně korektním sparingpartnerem. „Největším překvapením večera byli Klokani, kteří zahráli fotbal, jaký Praha už dlouho neviděla. Povzdech všech diváků při odchodu byl stejný: kdyby takhle Bohemians účinkovali ve II. lize, nemohou nalézt soupeře“, napsala Mladá fronta. I Lidová demokracie se připojila k tirádám: „Reprezentačnímu celku trvalo víc než hodinu, než si zajistil nejtěsnější vítězství. Vršovičtí přidali k dobru věci neobyčejnou bojovnost, chuť a akce, což všechno dohromady by jim už nyní muselo zajistit návrat do I. ligy.“ A do třetice všeho dobrého Československý sport: „Sparringpartner překvapil, byl kompaktnějším mužstvem, a zdá se, že půjde ve II. lize výš v tabulce.“ Klokani nakonec s národním mužstvem prohráli 1:2.

Do Ďolíčku se v té době vešlo 16 000 diváků, úředně stanovená kapacita však byla později snížena na 14 500. Na novou hlavní tribunu se vešlo 3 028 sedících diváků. Ostatní místa na stadionu byla na stání.

22_1970

Zbrusu nová, strmá a prostorná kovová hlavní tribuna stadiónu Bohemians pro 3 028 diváků, otevřená v září roku 1970.

Krásný pohled na zrenovovaný stadion Bohemians ve Vršovicích v 70. letech 20. století. Skalní fanoušci klokanů se scházeli “na dřevě“ za brankou blíže tramvaji. Tato dřevěná jižní tribuna byla v roce 1996 zrušena.

TJ Bohemians ČKD Praha / 1970

Klokani ve svém Ďolíčku poprvé foceni před novou hlavní tribunou. Stojí zleva: Valent, Bouda, gólman Ledecký, Linhart, Jarkovský, Panenka, Měchura, Dyba, gólman Kozinka, Packert, F. Jílek. Sedí zleva: Ivančík, Farkaš, Šnýr, Novák, trenér Mader, Vejvoda I, Kolman, Vejvoda II a Šándor.

47

Letecký pohled na Ďolíček a vršovickou sokolovnu v 70. letech 20. století. Silnice jsou skoro ještě bez aut…

Pražské „11“ v roce 1981 váleli a tak nebylo divu, že náporu diváků na utkání Bohemians - Sparta neodolala dlouhá železná mříž u míst k stání na tribuně „u pošty“ v Ďolíčku. Pořadatel se zřejmě marně snaží uklidnit rozvášněný dav fanoušků…

…a tak nové trio Bohemians: Bičovský - Mičinec - Roubíček nastoupilo v této improvizované sestavě k souboji s padajícím plotem tribuny „u pošty“.

Utkání mezi Bohemians a Spartou z roku 1983 sleduje napěchovaný vršovický Ďolíček. Fanoušci jsou prakticky na všech možných i nemožných místech stadionu. Klokani v tomto tradičním pražském derby prohráli 0:2.

Momentka ze stejného utkání se Spartou Praha v Ďolíčku. I zde je vidět, že „kotel“ Bohemians je napěchován a je zde doslova hlava na hlavě!

Ďolíček zažil i oslavu zatím jediného mistrovského titulu Bohemians v sezóně 1982/1983!!!

TJ Bohemians ČKD Praha / 1983

MISTŘI ve svém Ďolíčku! Nahoře zleva: Tibor Mičinec, Zdeněk Krupka, Josef Hrabovský, Jaroslav Marčík, Vladimír Hruška, Stanislav Levý, Václav Hybš. Uprostřed zleva: sekretář oddílu Zdeněk Svoboda, hlavní trenér Tomáš Pospíchal, Jiří Ondra, Jiří Sloup, Pavel Chaloupka, Zdeněk Koukal, Miroslav Příložný, Peter Zelenský, asistent trenéra Ladislav Ledecký, masér Ivan Balvin. Sedí zleva: Zdeněk Prokeš, František Jakubec, gólman Vladimír Borovička, gólman Zdeněk Hruška, gólman Jan Poštůlka, Jaroslav Němec a Přemysl Bičovský.

1984

Před začátkem jara roku 1984 jsou na stadionu ve Vršovicích namontovány nové turnikety, které v  té době mají na svých stadionech pouze Slovan Bratislava a Baník Ostrava.

Pohled na Ďolíček v 80. letech 20. století.

Fanoušci v Ďolíčku v 80. letech 20. století.

Ďolíček v roce 1984.

Legendární trenér Bohemians, Tomáš Pospíchal v Ďolíčku.

Bohemians zdolali v Ďolíčku ve druhém kola Poháru UEFA Ajax Amsterodam 1:0. V úvodním střetnutí stejným poměrem prohráli, o postupu klokanů tak rozhodly až pokutové kopy. Nervydrásající utkání bylo sehráno ve středu 7. listopadu 1984!

1982 a

V 80. letech 20. století proudili do Ďolíčku davy lidí…

1982 b

… i populární “náměstíčko“ praskalo ve švech.

1986

Na stadionu je budováno nové osvětlení. „Fanoušci si jistě všimli, že na stadionu probíhá rekonstrukce umělého osvětlení. Byly vyměněny instalace a osvětlení bude zesíleno na intenzitu 2000 luxů. Montáž by měli provést pracovníci Metasportu Ostrava v říjnu, takže bychom se měli ještě letos dočkat zápasů pod novými reflektory“, tak zněl článek v dobovém tisku.

44

Nádherný pohled na Ďolíček přes topoly v 80. letech 20. století.

1988

Probíhá rekonstrukce dřevěného ochozu na tribuně u Vršovické ulice.

Klokan před Ďolíčkem v roce 1995…

… a fanoušci mířící na utkání klokanů v roce 1995.

Černobilý pohled na hlavní vstup na stadion Bohemians v roce 1995.

1996

Klokani hrají pod názvem FC Bohemians Praha (od 29. 7. 1993).

Před koncertem americké zpěvačky Tiny Turner, byl zrušen dřevěný ochoz k stání za brankou napravo od hlavní tribuny. Ďolíčku tak ubyla jedna tribuna a to směrem k tramvaji. Nová tribuna už tam nikdy nebude postavena…

Kapacita Ďolíčku tak byla snížena na 13 000 míst. Tato kapacita hlediště byla v Ďolíčku až do roku 2003.

Pohled z „kotle“ Bohemians na utkání v roce 1996.

Majetkové PROBLÉMY Ďolíčku…

 

V roce 1997 došlo k důležité a pro fotbalový klub na dlouhé roky zásadní události!!! Vedení TJ Bohemians Praha se „zbavilo“ fotbalového stadiónu a fotbalovým klokanům tak začínají na další dlouhá léta problémy se stadionem, co se jejich působení na něm týče…

Tady jsem se pokusil tak nějak popsat, od kdy a jak se začaly odvíjet trable se stadionem Bohemians. Je však možné (jisté), že na to - jak to „skutečně“ bylo - má některý z fanoušků jinou/svoji verzi! Já jsem vše sepsal na základě, mě dostupných informací a informací z médií…

 

Historicky nemovitosti fotbalového stadionu vlastnila Tělovýchovná jednota Bohemians Praha. Po baráži v roce 1993 se fotbalový oddíl osamostatnil od TJ Bohemians, která v nových tržních podmínkách nemohla financovat eskalující se náklady na provoz fotbalového klubu a umožnila mu transformovat se na obchodní společnost. Poté, co 29. 7. 1993 tedy vznikla a byla zapsána zcela nová společnost FC Bohemians Praha s.r.o., tato od TJ Bohemians Praha převzala a na základě smluv začala provozovat prvoligový fotbalový klub.

V polovině roku 1996 byl  fotbalový klub prodán, kdy se novým vlastníkem klubu stal pan Pavel Švarc, tehdejší podnikatel, majitel několika významných firem. Prodej se uskutečnil bez fotbalového stadionu, který stále patřil TJ Bohemians Praha. Fotbalový klub nebyl nikdy natolik solventní, aby sám mohl odkoupit fotbalový stadion a následně ho provozovat.

Valná hromada zástupců jednotlivých oddílů TJ Bohemians Praha v roce 1997 rozhodla, že nemovitosti fotbalového stadionu neprodá společnosti provozující fotbal, tj. neprodá je společnosti FC Bohemians Praha, a.s., což tenkrát TJ (údajně) odůvodnila tím, že by mohlo pod tlakem financování provozu fotbalového klubu a kvůli (údajným) ekonomickým problémům tehdejšího majitele FC Bohemians pana Švarce dojít k zastavení nemovitostí fotbalového stadionu třetí osobě a v konečném důsledku až k propadnutí a ztrátě tohoto majetku. TJ Bohemians Praha naopak rozhodla, že je vloží do společnosti, kde získá spoluvlastnictví. Je třeba zmínit, že velkou roli v této „kauze“ sehrál tehdejší předseda TJ, Richard Šach!

TJ Bohemians Praha tak požadavek na prodej stadionu společnosti FC Boheminas Praha odmítla. Naopak TJ tehdy rozhodla, že vloží fotbalový stadion do účelové a nové krátce založené společnosti pro výstavbu nového fotbalového stadionu - společnosti Bohemians Real, a.s. Navýšením základního kapitálu z 1 mil Kč na 78,4 mil Kč vkladem nemovitostí fotbalového stadionu TJ Bohemians Praha získala absolutní majoritu ve společnosti a tato skutečnost měla i odraz ve změně statutárních orgánů, když do vedení společnosti byly zvoleny i osoby z TJ Bohemians Praha. Ve statutárních orgánech společnosti Bohemians Real, dále zůstali i některé osoby zakladatele společnosti Bohemians Real (Dalibor Lacina). Později TJ Bohemians Praha prodala majoritu ve společnosti Bohemians Real, která se tak stala jediným vlastníkem fotbalového stadionu Bohemians a de facto tomu tak bylo až do roku 2017!

V dubnu roku 2007 vstupuje do akcionářské struktury Bohemians nový partner a to slovenská investiční společnost CTY Group. Tato společnost se navíc stala majitelem fotbalového stadionu ve Vršovicích, který spolu s pozemky, na kterých stadion stojí, získala od společnosti Bohemians Real, ale…stadion de facto dál vlastnila společnost Bohemians Real! V té době v ní držela polovinu akcií právě CTY Group, developerská skupiny miliardářů Krajňáka a Kamaráse. Jejich zájmy hájil Ondrej Oravec, tehdejší předseda představenstva CTY Group i Bohemians Real. Druhou polovinu akcií Bohemians Real kontrolovala na Kypru registrovaná firma Bristow Partners. V představenstvu Bohemians Real ji tehdy reprezentovaly dcery zmizelého podnikatele Miroslava Kříže.

V roce 2014 Ďolíček znovu „změnil“ majitele! Stávající majitel stadion - slovenská investiční společnost CTY Group resp. Bohemians Real, „přenechala“ Ďolíček investičnímu fondu Safety Real. V té době byla majetková struktura Bohemians Real značně neprůhledná! O skutečném vlastníkovi společnosti Bohemians Real, jež stadion ovládal, se spekulovalo dlouho. Měl za ní stát Martin Benda, podnikatel známý z kauzy vytunelovaných fondů Trend a prodeje obchodního domu Kotva. Benda byl majoritním podílníkem investičního fondu Safety Real, který od konce roku 2014 stadion Bohemians oficiálně vlastnil! Benda se tak začal angažovat v obchodech s vršovickým Ďolíčkem. Vlastnil 95 % podíl v investičním fondu Safety Real a zároveň zprostředkovaně ovládal společnost Bohemians Real. Řada médie v minulosti spekulovala o tom, kdo tehdy v Ďolíčku skutečně tahal za nitky. Oficiálně sice jako vlastník společnosti Bohemians Real vystupoval advokát Lukáš Eichinger, málokdo ale věřil, že si praxí přivydělal na nákup pro fanoušky zásadního stadionu. Několikrát přitom padlo i jméno podnikatele Tomáše Hrdličky, spojovaného s místní ODS na Praze 10. Ten ale své vlastnictví popřel. Ale zpět k advokátovu Eichingerovi. Jeho jméno totiž ve společnosti Bohemians Real tehdy figurovalo dál. Byl jejím statutárním ředitelem a byl to právě on, kdo na magistrátu Hlavního města Prahy v roce 2015 vyjednával prodej stadionu…

Ďolíček v roce 1997.

Vstupní brána do Ďolíčku v roce 1999. Ve vjezdu na stadion „vykukuje“ tehdejší fanshop klubu.

45

Hlavní tribuna v Ďolíčku v 90. letech 20. století. Ze snímku vyzařuje jedinečná atmosféra tohoto stadionu.

Panoramatický snímek na zaplněný Ďolíček před utkáním Bohemians - Slavia Praha (0:1), které se hrálo dne 1. 8. 1999.

…a pokračujme dál úžasným příběhem ĎOLÍČKU!!!

 

2003

Klokani hrají pod názvem FC Bohemians Praha (od 19. 12. 2001).

Na konci devadesátých let Ďolíček postupně chátral. Majitelé postupně zrušili montované ochozy za brankou u Vršovické ulice a dále byla zrušené podélná východní tribuna „u pošty“. To přineslo snížení kapacity hlediště na 9 000 míst, z toho bylo 3 800 míst k sezení a 5 200 míst na stání. V létě 2003 došlo na stadionu ke stavebním úpravám požadovaným fotbalovým svazem, který vyhlásil projet “Stadiony 2003“.  

Ďolíček v roce 2003.

2005

Klokani hrají pod názvem Bohemians 1905 (od 30. 6. 2005).

V březnu 2005 se Vršovicím naskytl hodně nezvyklý pohled. Nad stadionem se už netyčí čtyři charakteristické kovové sloupy s umělým osvětlením. Byly totiž strženy, jelikož statik zjistil, že sloupy jsou na vrchu zcela prohnilé a proto se rozhodlo o jejich demolici. Od té doby se nehrají na Bohemce večerní zápasy.

V březnu 2005 došlo k demolici stožárů umělého osvětlení, které na Bohemce stály dlouhá desetiletí.

Ďolíček už bez charakteristických kovových sloupů s umělým osvětlením.

2006

V létě 2006 se na protilehlé straně hlediště u pošty objevily řady plastových sedaček, aby Bohemka mohla v souladu s předpisy ČMFS kopat v Ďolíčku II. liga.

Ďolíček v roce 2007 těsně před svojí velkou rekonstrukcí v letech 2007-2008.

2007

Na přelomu července a srpna 2007 se Ďolíček začal měnit, kdy majitel klubu rozhodl, že se bude rekonstruovat a to ve velkém! Tentokrát do moderní, prvoligové podoby. Všechna místa k sezení osadili stavbaři a spolu s nimi i spousta brigádníků z řad sportovců i fanoušků plastovými sedačkami. Ty se objevily i tam, kde si je do té doby nikdo vůbec neuměl představit - v sektoru “pod hodinami“, vyhrazenému domácímu „kotli“. Demontovala se i střecha nad hlavní tribunou, která byla v dezolátním stavu. Rezavé plechy nahradily nové v barvách klubu. Všechny konstrukce byly natřeny zeleně. Za brankou k Vršovické ulici byla instalována montovaná tribuna. I v útrobách tribuny byly provedeny velké stavební úpravy, kdy bylo zrekonstruováno prakticky vše tak, aby prostory splňovaly prvoligové parametry. Změn se dočkalo i okolí stadionu.

Kapacita Ďolíčku byla po této rekonstrukci 6 900 sedících diváků.

Takto vypadal Ďolíček po své rekonstrukci z ptačí perspektivy!

2008

V únoru 2008 se po dlouhých deseti letech instalovalo na stadionu nové osvětlení. Na hlavní tribunu bylo umístěno osm ramp a na každé osm reflektorů. Naproti hlavní tribuně byly umístěny dva stožáry. Každý stožár je vysoký 31 metrů, dalších 5 metrů je vysoká hlava, na které jsou přidělány reflektory. Na každé hlavě je čtyřiadvacet reflektorů. Na Ďolíček tak září celkem 112 reflektorů.

V létě 2008 se už do přestavby investovalo kolem dvanácti miliónů korun, umělé osvětlení znamenalo další investici přibližně sedmi miliónů korun. Dohromady se tedy na Bohemce za poslední půlrok prostavělo přibližně dvacet miliónů korun.

V letech 2007 až 2008 tak proběhla největší rekonstrukce stadionu za posledních třicet let!

12

Ďolíček svítí a září novotou! V letech 2007 až 2008 proběhla největší rekonstrukce stadionu za posledních třicet let!

Bohemians 1905 / 2008

Klokani ve svém Ďolíčku před nově opravenou hlavní tribunou. Nahoře zleva: David Bartek, Eduard Formáček, Lukáš Marek, Lukáš Matúš, Vladimír Bálek, Michal Pávek, Petr Pecinovský, Lukáš Adam, Vít Turtenwald, Tomáš Kulvajt, Jiří Rychlík. Uprostřed zleva: masér Vladimír Hric, lékař Luboš Ptáček, Ladislav Květoň, Tadeáš Cirhan, Lukáš Brhlík, Petr Kunášek, gólman Radek Sňozík, Milan Škoda, Karel Rada, Václav Laušman, Jan Růžička, vedoucí týmu Milan Boubín, prezident klubu Antonín Panenka. Sedí zleva: gólman Jiří Havránek, Jan Sirový, Patrik Císař, Jan Moravec, Dalibor Slezák, asistent trenéra Petr Kostelník, hlavní trenér Zbyněk Busta, asistent trenéra Václav Hradecký, Michal Šmarda, Jiří Vágner, Ivan Hašek, Martin Kotyza a gólman Jakub Hrábek.

Vstupní brána na stadion Bohemians v pražských Vršovicích v roce 2010.

2010

Jindy by byl pro fanoušky Bohemky domácí zápas 29. kola s SK Kladno, jen tuctový zápas, ale tento duel, hraný 8. 5. 2010 v Ďolíčku, byl pro celé jejich generace smutným mementem a černým dnem. Jako by ani nebylo důležité, že se klokani po bezbrankové remíze zachránili v nejvyšší soutěži. Celé utkání mělo nepřehlédnutelné téma: slavný vršovický stadion ĎOLÍČEK se po tomto utkání rozloučí s nejvyšší soutěží, protože nesplňuje prvoligové parametry a zelenobílí nejméně dalších pět let budou k domácím zápasům nastupovat v sousedním Edenu, na stadiónu Slávie Praha.

Majitelé Bohemky už nechtěli do Ďolíčku investovat ani korunu a přestěhování klokanů do Edenu zdůvodnili tím, že je to pro klub z ekonomického i sportovního hlediska, to nejlepší řešení…

"Měl jsem zraněný kotník, ale kvůli vidině loučení v Ďolíčku jsem všechno přemohl. Doufám, že můj malý syn také někdy zažije, jaké to je hrát před vyprodaným Ďolíčkem. Já tady zažil nejhezčí roky kariéry a snad i můj syn má v sobě atmosféru zakódovanou a bude mi rozumět, až se jednou o Ďolíčku budeme bavit", prohlásil dojatý Dalibor Slezák, který ve čtyřiceti letech před nabitými tribunami a za velkých ovací ukončil kariéru. "Patřím do Ďolíčku, v Edenu chcípnu", křičel do dálky bílý nápis na černém tričku, které během zápasu nosil slavný klokaní maskot, který je stejně jako stadion neoddělitelnou součástí klubové historie. Duel s Kladnem připomínal spíše happening na záchranu Ďolíčku, kde vršovický klub sídlí od roku 1932. Fandové během zápasu neustále dávali najevo, co si o stěhování ze svého milovaného stánku myslí. "Pan Danner se musí v hrobě obracet", stálo na velkém transparentu, kteří diváci rozvinuli naproti hlavní tribuně. Připomněli tak památku Zdeňka Dannera, který v roce 1932 měl velkou zásluhu na vybudování Ďolíčku. "Vysrat se na historii, vysrat se na tradici, vysrat se na fanoušky, hlavně že je byznys…", oznamovala další obří plachta. "Stadiony 2012? Komu tím prospějete?", svítilo z dalšího transparentu, který napadl svazový projekt o způsobilosti stadionů pro nejvyšší soutěž, nebo: "Bohemka do Edenu - mafie z radnice!" Utkání s Kladnem si nenechali ujít ani nejslavnější hráči klubové historie. Na tribuně nechyběli současný čestný prezident klubu Antonín Panenka, Karol Dobiaš, Vladimír Hruška, Jiří Ondra či Stanislav Levý. Smutnili i hráči samotní, kterým bude chybět elektrizující atmosféra našlapaného stadionu, který těsně obepíná hřiště. Hlavně brankář Radek Sňozík netajil svoje rozhořčení nad tím, že majitelé klubu rozhodli o stěhování do Edenu. "Jsme znechucený z toho, jak se ti všichni frajeři i lidi z radnice zachovali k tradici i lidem, kteří sem roky chodí. Beru to jako podraz a levárnu slovenských majitelů, kteří ani neví, kde je Ďolíček, na všechny lidi, kteří to s fotbalem na Bohemce mysleli dobře", prohlásil naštvaně Sňozík, který se prý občas během zápasu přistihl u toho, jak přemýšlí nad osudem Ďolíčku. "Byl jsem ze všeho přešlý, už v minulém zápase v Příbrami jsem myslel na to, co se bude dneska dít. Když jsem se dneska po zápase podíval nahoru na tribunu, tak jsem byl ze všeho hotovej. Pro mě je odchod z Ďolíčku tragédie", posteskl si Sňozík. Fanoušci Bohemians jako by si loučení s Ďolíčkem chtěli co nejvíc vychutnat. Zápas byl beznadějně vyprodaný, pořadatelé ohlásili návštěvu 7 500 diváků, i když se podle odhadů na tribunách tísnilo ještě možná víc fanoušků. A stovky z nich zůstaly bez lístku před branami stadionu. Někteří diváci ale vyrazili na fotbal v černém, protože brali střetnutí s Kladnem jako definitivní loučení se stadionem. "Ale tak to není, nebyl to žádný pohřeb Ďolíčku. Nejedou sem žádné bagry, nic se nebourá", líčil po utkání ředitel klubu Lukáš Přibyl. Bohemians chtějí mít v Ďolíčku dál své tréninkové zázemí, hrát by zde měl i divizní B tým. "Nedivil bych se, kdyby do Ďolíčku chodilo víc lidí na béčko, než na nás do Edenu, kde se budeme trápit my. Přijde mně, že by naši fanoušci byli radši, kdybychom my z ligy spadli a mohli dál být doma v Ďolíčku", uvedl Sňozík. "Já se jim nedivím. Jednou s nimi klidně budu chodit do kotle, dáme si společně jointa, pivo, klobásu a budu fandit těm klukům, kteří budou mít to štěstí si tady zahrát", podotkl Sňozík. Fanoušci si svůj stánek chtěli užít se vším všudy i dávno potom, co zápas skončil. Do půl jedenácté večer na stadionu hlasitě vyhrávala hudba, řada z diváků si s sebou vzala spacák a přenocovala přímo na stadionu. Fantazii se meze nekladly. "Můžou jít spát kamkoliv po celém areálu", řekl Přibyl, který se v Ďolíčku chystal trávit noc také. Někteří příznivci neodolali a z hrací plochy si vyřízli na památku trs trávníku. Pro případ, že se už do Ďolíčku nikdy nedostanou... Bohemians 1905 se v I. Lize zachránili, nad Ďolíčkem se ale přesto vznášel smutek…

S přesunem klokanů se však fanoušci zelenobílých nedokázali smířit a rozjeli celou řadu aktivit na záchranu Ďolíčku…

Pohled na Ďolíček v roce 2010.

A-tým Bohemians Ďolíček opustil a přesunul se do Edenu, ale u Botiče se přesto fotbal hraje dál. Své domácí utkání tu hraje béčko Bohemky, které hraje divizi. Na zápasy B“ chodí velké množství fanoušků. První domácí utkání B“ s Vlašimí B, které klokani vyhráli 3:1, navštívilo - na divizi, neuvěřitelných 1200 diváků! A-tým v Ďolíčku nadále trénuje a klub tu má dál své zázemí.

Za jižní brankou k tramvaji byla zrušena montovaná tribuna. Kapacita hlediště stadionu tak byla snížena na 5 000 míst.

Klokani sice hrají svá prvoligová utkání v sousedním Edenu, ale v Ďolíčku A-tým dál trénuje.

Ďolíček v roce 2011. Jak je na snímku vidět, v „kotli“ zmizelo několik desítek plastových sedaček. Klub vyšlyšel přání fanoušků, kteří chtěli fandit divizním „B“ klokanům v „kotli“ klasicky ve stoje, bez sedaček! 

Pohled na „kotel“ Bohemians a tradiční topoly za ním v roce 2011.

Vstupní brána Ďolíčku do tzv. „kotle“ v roce 2011.

Letecký snímek na Ďolíček a část Vršovic v roce 2011.

2012

Fanoušci klokanů se dočkali!!! Fotbalisté Bohemians 1905 se po dvou letech strávených v pražském Edenu vrátily na svůj stadion Ďolíček, kde klokani hrají od začátku nového ročníku 2012/2013 druhou ligu. Vršovický klub, který na jaře zažil pád z nejvyšší soutěže, uzavřel nájemní smlouvu s majitelem stadionu a zároveň ukončil kontrakt na nájem Synot Tip Areny, kde Bohemians hráli během svého působení v první lize. „Podařilo se nám po oboustranné dohodě ukončit nájemní smlouvu s vlastníkem arény a zároveň prodloužit nájemní smlouvu se společností Bohemians Real, která je vlastníkem stadionu u Botiče. Konečně tak zase budeme mít výhodu domácího prostředí před vlastními fanoušky, z nichž mnozí cestu do Edenu nenašli“, uvedl ředitel Bohemky, Ladislav Valášek.

Klub zároveň musel začít s rekonstrukcí Ďolíčku tak, aby dostal od FAČR povolení hrát na něm druholigové zápasy. Proběhly především úpravy hrací plochy, kdy se provedla regenerace hřiště a úpravy terénních vln v obou šestnáctkách.

Pohled na Ďolíček v roce 2012.

Ďolíček v roce 2012 - hlavní tribuna a „kotel“.

Podélná východní tribuna „u pošty“ v roce 2012.

Ďolíček už bez montované tribuny za brankou u tramvaje.

Zajímavý pohled na Ďolíček z poza branky.

Pohled na Ďolíček přes tradiční topoly na podzim roku 2012.

Pohled na zasněžený Ďolíček v zimě roku 2012.

2013

Klokani hrají pod názvem Bohemians Praha 1905 (od 4. 2. 2013).

První liga opět v Ďolíčku!!! Naposledy viděl Ďolíček prvoligový fotbal dne 8. Května 2010, kdy zelenobílí remizovali s Kladnem 0:0, a kdy tehdy proběhlo smutné loučení s Ďolíčkem. Vše se nakonec v dobré obrátilo a první liga se vrací zpět do Ďolíčku. Obnovené prvoligové premiéry v Ďolíčku se natěšení fanoušci dočkali dne 2. srpna 2013, kdy Bohemka porazila Příbram 2:0.

Po ukončení druholigové sezóny 2012/2013 začalo v Ďolíčku budování nového vyhřívaného trávníku, který je nutný k udělení prvoligové licence, pokud chtěla Bohemka zůstat na svém stadionu.

Družstvo fanoušků Bohemians se rozhodlo klubu pomoci s výstavbou vyhřívaného trávníku v Ďolíčku a tak vyhlásilo sbírku s názvem "Každá koruna zahřeje", v které se nakonec vybralo bezmála 900.000 Kč.

Ďolíček v létě roku 2013 zdobí nový vyhřívaný trávník!

Noční zápasy v Ďolíčku mají svoji úžasnou a jedinečnou atmosféru!

Již od roku 1945 patřily topoly mezi „kotlem“ Bohemky a Vršovickou sokolovnou nesmazatelně k Ďolíčku. Ve čtvrtek 17. října 2013, tedy téměř po sedmdesáti letech, musely z bezpečnostních důvodů topoly dolů. „Nezvyklý pohled“, shodli se všichni. Prvním zápasem bez topolů v novodobé historii bylo utkání 11. kola Gambrinus ligy, kdy do Ďolíčku přijela FC Vysočina Jihlava.

Po 70-ti letech mizí z bezpečnostních důvodů tradiční topoly za „kotlem“ v Ďolíčku.

                                                Pohled na Ďolíček už bez tradičních topolů v roce 2013.

Pohled na hlavní tribunu Ďolíčku v roce 2015.

Úžasný pohled z výšky na podvečerní osvětlený Ďolíček a Vršovice běhěm utkání z roku 2015!

2016

Při jednání pražského zastupitelstva dne 31. března 2016 bylo zastupiteli Hlavního města Prahy odhlasováno, že se po více než deseti letech sporů a po dlouhých sedmdesáti letech dostává město ke svému majetku, jelikož byl odsouhlasen odkup Ďolíčku od jeho majitelů!

Pohled na Ďolíček v roce 2016.

Úžasný západ slunce nad Ďolíčkem.

2017

ĎOLÍČEK MĚNÍ MAJITELE!!! Hlavní město Praha na začátku března 2017 podepsalo kupní smlouvu o nákupu stadionu Bohemians ve Vršovicích. Město mělo za stadion zaplatit vlastníkovi, Investiční společnosti Safety Real, částku 121,1 milionu korun. V Praze je tak staronový městský stadion s názvem: MĚSTSKÝ STADION BOHEMIANS !!!

Skončilo tak několik dlouhých let nekonečných „tahanic“ o Ďolíček a mocenských bojů o něj a pozemky s ním související! Majetkové spory o Ďolíček měly za následek na dlouhé roky nejasnou budoucnost klokanů v Ďolíčku a dokonce i samotnou existencí fotbalových klokanů ve Vršovicích! Na začátku nového tisíciletí se dokonce uvažovalo i o přemístění Bohemky do Mladé Boleslavi! Časté prodlužování nájemních smluv od majitelů fotbalovému stadionu s nejasnou budoucností na další sezóny! Klokani se museli i na nějaký čas přemístit na sousední stadion Slavie! I nad samotným stadionem se několikrát zatáhly všechny mraky a nejednou to vypadalo, že Ďolíček půjde „k zemi“… Vše nakonec ale dobře dopadlo a fotbalový Ďolíček se podařilo zachránit!!! Zásadní podíl na záchraně stadionu měli věrní fanoušci Bohemians, kteří nevzdali boj o Ďolíček a jejich zástupci vyvinuli celou řadu akcí na jeho záchranu, což se nakonec povedlo!!!

Krásný pohled na Ďolíček a Vršovice v roce 2017!

2018

Dne 16. 3. 2018 podepsal klub Bohemians Praha 1905 s Magistrátem Hl. m. Prahy nájemní smlouvu na 10 let. Klub bude městu ročně platit 1,5 milionu korun.

Před novým prvoligovým ročníkem 2019/2020 nechal klub odstranit většinu plastových sedaček z „kotle“ Bohemky, což přivítali hlavně skalní „kotelníci“! „Kotel“ byl navíc osazen tradočnímy kovovými opěradly. Díky tomuto kroku, stoupla kapacita Ďolíčku v roce 2019 ma 6 300 míst.

2020

Čas nikdo nezastaví. Ďolíček, který dnes patří Hlavnímu městu Praha, volá po nové generální přestavbě. Všichni fanoušci Bohemky tak teď hledí s nadějí do budoucna, kdy klub s hlavním městem začíná intenzivně jednat o zásadní celkové rekonstrukci stávajícího stadionu Bohemians. Ve Vršovicích u Botiče by tak mohl v dohledné době vyrůst krásný nový moderní stadion. Fanoušci i klub si uvědomují, že rychlá a kvalitní rekonstrukce Ďolíčku je pro další rozvoj a posun Bohemians naprosto nevyhnutelná!!!

Krásný pohled na noční Ďolíček během vršovického derby Bohemians - Slavia, které v neděli dne 16. 2. 2020 vyhráli klokani 1:0 a stali se opět VLÁDCI VRŠOVIC!!!

Závěrem…

 

ĎOLÍČEK, stadion Bohemians - jeden ze dvou nejdéle sloužících prvoligových stadionů v Česku. Dnes jistě není nejmodernější fotbalový stadion, nesplňuje ty nejnáročnější požadavky dnešní doby, ale je svými zelenobílými ctiteli milován, jako málokterý fotbalový stadion. Atmosféra v Ďolíčku je neopakovatelná, nenahraditelná a stadion má nenahraditelný “genius loci“. V Ďolíčku je možné zažít mimořádnou atmosféru pravého fotbalového “kotle". Již léta tak platí heslo: "KDO NEBYL NA BOHEMCE, NEBYL NA FOTBALE!!!“

Legenda o malém a úzkém hřišti, na kterém ani sebevětší favorit nikdy neměl předem nic jistého, je stále živá a sláva Ďolíčku trvá podnes!!! Úžasný příběh Ďolíčku fanoušky láká a láká je už sama jeho existence.

Popravdě - Ďolíček - se mu tak začalo říkat až dlouho potom, co na něm klokani začali prohánět své soupeře. Kdy vlastně? Stadion se oficiálně jmenoval Dannerův stadion Bohemians, tak to tehdy také stálo na průčelí hlavní tribuny. Lze s jistotou říci, že ještě v prvních letech po osvobození se stadionu všeobecně říkalo „Dannerák“. Slovo Ďolíček v těch letech prakticky neexistovalo. A potom přišla léta, která chtěla uvrhnout do zapomnění i jméno Danner…

Starší generace fanoušků ovšem vzpomínala na původní Ďolíček s neutuchající nostalgií – až zřejmě jednoho dne kohosi z nich jako prvního napadlo, že vlastně stadion u Botiče také leží v dolíčku, přinejmenším při pohledu z Vršovického náměstí. Dál už slovo dalo slovo a od chvíle, kdy se toho označení zmocnili novináři, nebyl už o jeho všeobecné přijetí žádný strach.

A svou magii, navazující na tu původní, získal i nový Ďolíček. I když, jakýpak nový? Vždyť už uplynulo skoro 90 let od jeho otevření v roce 1932! Za tu dobu změnil k nepoznání svou podobu. S někdejším „Dannerákem“ jej dnes spojuje vlastně už jen půdorys. Vždyť i betonová tribuna, která nahradila onu starou dřevěnou, je tím jediným, co se dnes na stadionu zachovalo ne z jeho původní podoby, ale z té, kterou dostal v roce 1970. Tehdy byl po rozsáhlé přestavbě, znovuuveden do provozu.

Ďolíček měl už několikrát namále, ale fanoušci Bohemians, věrní a obětaví jako žádní jiní v této zemi, jej nedali! Jakoby nějaká magie Ďolíček ochraňovala! Ale třeba to vůbec není žádná magie… Třeba je to všechno jen v těch báječných lidech, jejichž poznávacím znamením jsou zelená a bílá a silueta klokana. Lidech, kteří tam vždy znovu přicházejí vyznávat svou pevnou víru, že BOHEMKA JE A BUDE

 

ZPĚT

ÚVODNÍ STRÁNKA